Nová NHL. Revoluce nebo zklamání?

Blog / Dála Musil – 5. června 2007

National Hockey League neboli NHL, nejlepší hokejová liga světa. V sezoně 2004/2005 se nehrála kvůli finančním problémům klubů, bojovalo se o hráčské smlouvy nebo platové stropy. Po vyřešení přinesla NHL také řadu novinek, s kterými začala sezona 2005/2006. Je nová NHL revoluční nebo byla výluka zbytečná? To si teď probereme pěkně popořadě.

Proč proběhla výluka?

V roce 2004/2005 proběhla hráčská výluka. Majitelé klubů se nemohly dohodnout s hráčskou asociací na výši platů. Majitelé chtěli platy snížit, což se hráčům pochopitelně nelíbilo. Důvodem pro snížení byl krach několika týmů a obrovské finanční ztráty klubů. Jak to v NHL bylo v sezoně 2002/2003 ukazuje tabulka, kterou zpracovával Arthur Levitt.

Tabulka NHL

Z hodnocení Arthura Levitta je zřejmé, kde se problémy vzaly. V tabulce jsou spočteny všechny zisky a ztráty ze sezony 2002/2003 z 26 klubů. Dva týmy v sezoně zkrachovaly, takže by součet ztrát ještě navýšily, dva týmy pak nedodaly účetní uzávěrku. Největším příjmem jsou pro kluby zisky ze vstupného. O něčem podobném si u nás mohou vlastníci klubů nechat jen zdát. Ceny vstupenek jsou různé, každý klub má navíc rozdílně velký stadion. Nejlépe jsou na tom v Minnesotě či Coloradu, kde mají vyprodáno téměř neustále. V nahlížené sezoně byl průměrný zisk jednoho klubu téměř 30 milionů dolarů. Slušné zisky pak může přinést play off, do kterého se však podívá pouze 16 z 30 klubů, které v NHL hrají. Čím dále tým dojde, tím více získá, především tím, že čím blíž je tým ke Stanley Cupu, tím vyšší je cena vstupenek.

Není to však jen vstupné, kde kluby získávají finanční prostředky. Peníze tečou klubům z prodeje suvenýrů, které se obvykle razantně zvýší v případě, že tým posílí nějaká superhvězda. Své by o tom mohli vyprávět papalášové z Washingtonu poté, co získali Jaromíra Jágra. Jágr v té sezoně zvedl návštěvnost Capitals téměř o 2 miliony dolarů, což je slušné, vezmeme-li v potaz i to, kolik klub získá z prodeje třeba jen dresu s Jágrovou jmenovkou. Dalším příjmem je pak také prodej vysílacích práv, který v sezoně 2002/2003 skončil na čísle téměř 450 milionů. Avšak přesto NHL výrazně zaostává za zisky, které mají kluby z basketbalové NBA nebo baseballové MLB. Do NHL patří i reklamy, avšak podíl reklam na příjmech klubu v NHL není takový, jako je například v České Extralize. Na druhou stranu, hokejisté alespoň vidí puk, zatímco u nás uvidíte na ploše nasázenou jednu reklamu za druhou. Zisky se zastavily na čísle přibližně 2 miliard dolarů.

Proti ziskům ale musí být také ztráty. Téměř 1, 5 miliardy bylo spotřebováno jen na hráčské platy, z čehož vyplývá, že 3/4 celkového zisku všech klubů "sežrali" právě hráči. Jsou ale další ztráty - mzdy pro zaměstnance klubu, realizační tým a všechny další osoby spojené s klubem. Platit se musí ubytování, cestování, náklady jdou pochopitelně také na údržbu stadion či administrativu. A jak to dopadlo? Bilance byla ztráta více než 270 milionů dolarů. Hned čtyři kluby vykázaly ztrátu více než 30 milionů, největší ztráta byla 41 milionů. Pouze pět klubů vykázalo zisk více než 5 milionů dolarů.

Vše mělo počátek už v rozpočtech jednotlivých klubů, kde byly k vidění obrovské rozdíly. 78 milionů měl Detroit, který v té době patřil ke špičce. 77 milionů byl pak rozpočet New York Rangers, kteří ačkoli měli superhvězdy, nebyly schopni pořádně zahrát. K 70 milionům se přiblížil také Dallas. Majitelé těchto klubů tehdy mohli rozhazovat peníze hráčům, jak chtěli. Na druhé straně bylo ale hned několik klubů s rozpočtem méně než 30 milionů - Atlanta, Florida, Minnesota, Nashville, Pittsburgh. A na chvilku se přesuneme do současnosti - v letošním play off jsou z posledních pěti jmenovanných klubů čtyři, což by se v tehdejší době nemohlo povést. Již teď je tedy alespoň trochu jasné, že pohádka bude mít dobrý konec.

Největší odpovědnost za chod klubu má generální manažer. Na něm také záleží, jakými lidmi se obklopí. Někdy se však manažer chová lehkomyslně a situaci poté musí řešit vlastník klubu. Moc jich ale není. Může vyhodit generálního manažera a doufat ve zlepšení situace nebo klub prodat.

Tržní hodnota klubů však pozvolna klesá. Průměrná cena klubu v sezoně 2003/2004 byla přibližně 160 milionů. Kolem roku 2000 byly nejvýše ceněny NY Rangers - 263 mil., Philadelphia Flyers - 240 mil., Detroit Red Wings - 218 mil. V současné době je hodnota klubu z basketbalové NBA výrazně vyšší - průměrně 275 milionů, např. Phoenix Suns jsou odhadováni na 400 milionů dolarů. V roce 2002 se americký magazín Forbes pokusil o rozsáhlou analýzu ocenění jednotlivých týmů zámořských profesionálních sportů. Zcela suveréně zvítězil tým Washington Red Skins z NFL s cenou 952 milionů dolarů. 5. pozici obsadili baseballisté New York Yankees a další nefotbaloví zástupci byli až ve 4. desítce. Až 62. příčka patřila týmu z NHL.

Kde se vzaly ty obrovské rozdíly, ptáte se? Zatímco hrubé zisky klubu z MLB jsou za sezonu kolem 215 milionů, v NHL to je méně něž 100 milionů. Průměrný hráčský plat v té době? V MLB 2,1 milionů, v NHL 1,4 miliony. Kde je největší rozdíl? Ve vstupném. Kluby v MLB nebo v NFL mají stadiony pro 50 000 lidí, v NHL je to kolem 20 000, což je 2,5x méně. Velké peníze jsou také v televizních právech - 120 milionů, které NHL získala od ESPN, což je aktuálně největší americká sportovní stanice, v NBA to bylo 400 a v NFL dokonce 600 milionů.

Hráči si ovšem v NHL nepřicházi na tak malé peníze ve srovnání s basketbalem, baseballem nebo americkým fotbalem. Inflace se ale zvýšila natolik, že bylo potřeba ji řešit. Zatímco ceny vstupenek v NHL se za uplynulou dekádu zvýšily o 300 %, platy narostly o 500 %. Velkým plusem bylo rozšíření počtu klubů, čímž se hokej dostal i do míst, kde se dříve nehrál a lidé chtěli vidět tento "nepoznaný" sport. K tomu přidejme stěhování tří klubů. Udělejme si však ještě pár srovnání. Mzdy hráčů v sezoně 2001/2002: fotbalová NFL 1,25 mil., hokejová NHL 1,64 mil., baseballová MLB 2,38 mil., basketbalová NBA 4,54 mil. Zajímavost z průměrné hodnoty klubů z té doby? Nejméně byly z NHL klubů oceněny týmy Edmonton Oilers a Carolina Hurricanes. V loňské, první po-výlukové sezoně, se právě tyto dva týmy utkaly ve finále o Stanley Cup...

Nejednalo se ale o první výluku. V roce 1994 vlastníci klubů propustili hráče, aby dosáhli nového ekonomického modelu. Sezona se pak ve zkrácené verzi dohrála. Na rozdíl od sezony 2004/2005. Jednání mezi majiteli klubů a hráčskou asociací NHLPA probíhaly po celou sezonu, bojovalo se o každičký detail. Bylo potřeba sepsat novou kolektivní smlouvu, stanovit hráčské platy a majitelé měli velký zájem na vzniku platového stropu, který funguje třeba v NBA. K čemu je kolektivní smlouva a co se v době výluky dělo?

V době výluky

Předchozí kolektivní smlouva byla uzavřena v lednu 1995 a prodloužena v červnu 1997. Sestávala se z 31 článků a byla vodítkem pro všechny oblasti vzájemné spolupráce. Stanovila například minimální mzdy hráčů, pravidla vyplácení finančních prémií, bonusů nebo třeba pojištění hokejistů. Tehdy majitelé klubů téměř ničeho nedosáhly krom stanovení platového stropu pro nováčky. Minimální věková hranice se ovšem v průběhu let zvyšovala. Spirála růstu hráčských platů a například neúspěch NHL získat si na americkém televizním trhu více diváků přesvědčilo vedení ligy, že nastal čas ke změnám. Majitelé kvůli vysokým platům chtěli jejich plošné snížení a zavedení platových stropů. Hokejisté ale chtěli volný trh s tím, že brali přece tolik, kolik jim majitelé klubů byli ochotni vyplatit. Hráči navrhli pětiprocentní snížení, což se ale majitelům nezamlouvalo, protože se nemůže několik let čekat, než by tento model začal fungovat tak, aby kluby nepřícházely o nemalé finanční částky. Je důležité rozlišovat mezi stávkou a výlukou. Stávku vyhlašují hráči či zaměstnanci, zatímco výluku majitelé.

Jak tedy na to? Platové stropy fungují v NBA, baseballová MLB zavedla daň z luxusu, která byla také navrhnuta během výluky v NHL. Kluby, které překročí určitou rozpočtovou kvótu, musí odvést poplatek do společné pokladny. Platí zde i systém přerozdělování, kdy každý tým část vydělaných peněz odevzdá do společné kasy, odkud se spravedlivým dílem děli finančně slabším celkům.

Srovnání v sezoně 2003/2004? Nejvyšší plat měl v NHL Jaromír Jágr a to 11 milionů. Shaquille O'Neal si v NBA vydělal 30 milionů, Manny Ramirez v MLB 23 milionů, Brian Urlacher v NFL 15 milionů. Průměrný rozpočet na 23 hráčů byl v NHL 41,6 milionů. V MLB to bylo 68,1 milionů na 25 hráčů, v NBA 59 milionů na 12 hráčů, v NFL pak 71,8 milionů na 53 hráčů. Podíl platů hráčů na rozpočet klubů byl v NHL 75 %, v MLB 63 %, v NBA 58 % a v NFL 64 %. Roční obrat v NHL cca 2 miliardy dolarů, v MLB 4,1 miliardy, v NBA 3,1 miliard a v NFL 5 miliard dolarů.

Problémy byly také s dělením výnosů za vysílací práva mezi všech 30 klubů. V sezoně 2003/2004 činil výnos cca 4 miliony na klub, což se v budoucnu pravděpodobně sníží na polovinu. V NBA by měl každý tým z televizních práv vydělat přibližně 26 milionů, což je víc než 6x větší oproti NHL. Kluby si nerozdělují mezi sebe kluby zisky z vysílání lokálních televizních a rozhlasových stanic jako třeba v baseballové lize, kde se tou dobou očekával zisk 280 milionů dolarů. Mezi jednotlivými kluby a oblastmi, kde působí, byly velké rozdíly. I to měl být jeden z bodů nové kolektivní smlouvy - vyšší odvody z výnosů.Hráčská asociace NHLPA se dlouho snažila vzdorovat majitelům klubů, např. tehdejší prezident NHLPA Trevor Linden poukazoval na vyrovnanost ligy díky tomu, že NHL nejvíce v porovnání s ostatními soutěžemi omezuje přesuny hráčů: "Kluby mají možnost kontrolovat kariéru hráčů od 18 do 31 let. Přestože tento systém omezuje přestupy, stará se o stabilní podobu soupisek a nabízí vyrovnanost soutěže," řekl v září 2004 Linden. Až taková pravda to však nebyla.

A v polovině roku 2005 to přišlo. Po obrovském množství několikahodinových vyčerpávajích jednání byla nová kolektivní podepsána. Hráči museli nakonec ustoupit o mnoho dále, než původně chtěli. Ale NHL byla připravena na návrat. Co přinesla nová kolektivní smlouva?

Nová kolektivní smlouva je na světě

Volný a neregulovaný trh je pryč. Zatímco dříve převyšovala poptávka po kvalitních hráčích nabídku a cena tak stoupala strmě vzhůru, nastala doba změny a nabídka volných agentů převyšovala poptávku. Pryč jsou časy, kdy manažer vytočí číslo hokejisty a nabídne mu několik milionů jen tak. A když se hokejista neozývá, přihodí další milion. To vše se změnilo.

Co přinesla roční výluka si shrneme v nejdůležitějších informacích z kolektivní smlouvy. Plošně bylo strhnuto 24 % hráčských platů, což během tří let přinese úsporu 530 milionů dolarů. Žádný hráč také nesmí překročit svým platem 20 % hranici klubového rozpočtu, z čehož vyplývá, že maximální plat pro jednoho hráče je 7,8 milionů dolarů za sezonu. Byly stanoveny nové maximální platy pro nováčky a to 850 tisíc dolarů za sezonu, stejně tak byly stanoveny minimálníplatové podmínky. Smlouvy zůstaly garantovány, takže se nemůže stát to, co je možné v NFL. Tedy to, že by hráč podepsal smlouvu a byl po pár dnech vytrejdován někam jinam. Zároveň při trejdu nejsou povoleny finanční kompenzace. Klub může ze smlouvy v jednom roce vyplatit maximálně tři hráče. Úpravy se dotkly také výkonnostních bonusů, což je třeba počet nastřílených branek nebo nominace do All Star Game. Hlavním vítězstvím pro majitele bylo zavedení platového stropu, který byl stanoven na 39 milionů dolarů.

Hráči brali před sezonou 2005/2006 platy, nad kterými by dříve ohrnovali nos. Většina hráčů si pohoršila, někteří skutečně o hodně, například Peter Forsberg si finančně pohoršil o celou polovinu, ještě více ztratil Mike Modano. Někteří hráči si naopak dokonce polepšili. Podhodnoceni byli například Markus Naslund nebo Sergej Gončar. Jedno ale měli společné všichni hráči. Chtěli hrát hokej.

Nová NHL přinesla nová pravidla

Spolu se schválením kolektivní smlouvy byly také schváleny úpravy pravidel s jasným cílem. Redukovat obrannou hru, dát více prostoru útočníkům, kteří by mohli naplno využít své ofenzivní schopnosti, aby padalo více branek než v minulosti. Své názory vyjádřily k úpravám snad všichni, kdo se k nim vůbec vyjádřit mohl. Své řekli hráči, funkcionáři, trenéři i fanoušci. Hra se musela udělat atraktivní pro fanoušky u televize i na stadionu. Především proto, že se vedení NHL bálo, že výluka přinesla velký odliv fanoušků. Měnilo se toho skutečně hodně, ostatně posuďte sami.

Pro větší počet branek se měnilo hned několik pravidel. Zvětšení se dočkalo obranné pásmo, naopak zmenšení pásmo střední. Bylo zrušeno postavení mimo hru na červené čáře, neboli přihrávka přes dvě čáry. Volnější posuzování se mělo dočkat postavení mimo hru na modré čáře, pokud se hráč v ofsajdu nezapojí aktivně do hry. Tým, který vyhodí na zakázané uvolnění, nemůže při přerušení střídat. Zmenšení se dočkala brankářská výstroj a golmanů se týká také změna v jejich rozehrávce, která musí být jen z vymezeného území.

Důkladný tlak byl kladen na rozhodčí, kteří nesmí tolerovat hákování, nedovolené bránění a držení. 2 minuty budou mít také golmani, kteří zbytečně "zmrazí" puk a hráči, kteří z vlastního obranného pásma vyhodí puk mimo hrací plochu. Pokuty pak dostanou hráči za nesportovní chování, jako je třeba přifilmovaný pád. Omezení přišlo také na bitkaře. Osobní trest a zastavení činnosti na další utkání dostane hráč, který vyprovokuje šarvátku v posledních pěti minutách zápasu. Trenér takového hráče bude potrestán pokutou 10 tisíc dolarů.

Velkou novinkou pak bylo zavedení nájezdů po nerozhodném pětiminutovém prodložení, čímž tak z hokeje zmizeli nerozhodná utkání. Poražený tým v nájezdech si stejně jako kdyby prohrál v prodloužení připíše jeden bod. Změny se dotkly i hracího systému. S každým soupeřem ze své divize sehraje klub 8 utkání, s každým klubem ze své konference 4 utkání a 10 utkání celkem sehraje s týmy z druhé konference. Ačkoli měl tento systém dosáhnout opět finanční výhody tím, že se zmenší výdaje za cestování, je jasné, že některé týmy si spolu v sezoně vůbec nezahrají, pokud se nestřetnou v play off, což právem vzbudilo nevoli mezi fanoušky. Znamená to totiž, že třeba v Detroitu uvidí Sidneyho Crosbyho nebo Alexandera Ovečkina jednou za tři roky. Některé kluby pak nemají radost z toho, že si to rozdají s nepříliš atraktivním soupeřem doma hned čtyřikrát, čímž klesne návštěvnost na takové soupeře.

Nový ročník NHL s sebou přinesl také množství otázek. Bude nová NHL skutečně vyrovnaná? Dočkáme se překvapivého vítěze Stanley Cupu? Bude dostatečný zájem diváků? Změní úpravy pravidel počet vstřelených branek? Spousta hráčů změnila působiště, jak si povedou? Budou i nadále vládnout hokejové stálice nebo se objeví nové hvězdy? Který z veteránů zvládne celou sezonu? Jak se legendární Wayne Gretzky vyrovná s novou pozicí - hlavního trenéra Phoenix Coyotes? A co finance klubů? Pomůže nová kolektivní smlouva nebo byla roční výluka zbytečná? Tak přesně tyto otázky často padaly. A my na ně teď už známe odpovědi.

První sezona nové NHL

Nová sezona, noví hráči, nové sestavy, nové cíle. Jak se pohybovali hráči? Množství hráčů, kteří již mají rezervovanou vstupenku do haly slávy NHL, před sezonou skončilo. Svou pouť v NHL zakončili dvojnásobný vítěz Hart Trophy Marc Messier z NY Rangers, který zároveň sehrál jako 2. největší počet utkání v historii NHL. Skončil také jeden z nejtvrdších střelců historie NHL, obránce Al MacInnis ze St. Louis Blues. Stejně tak tvrďák Scott Stevens z New Jersey nebo kanonýr Brett Hull, který sice několik utkání ze sezony odehrál, ale poté se rozhodl skončit. Do sezony naopak vstoupil ve svých 43 letech obránce Chris Chelios, za Ottawu chytal Dominik Hašek, v Pittsburghu hrál s Crosbym Mario Lemieux a Detroit táhl Steve Yzerman.

Množství hráčů ovšem změnilo působiště, manažeři se museli vejít do platových stropů a hráči se měnili tak, jako nikdy předtím. Velký rozruch vzbudil výměna mezi Atlantou a Ottawou. Atlanta poslala do Ottawy Danyho Heatleyho, opačným směrem putoval slovenský Marián Hossa. Dany Heatley potřeboval změnu působiště, protože chtěl zapomenout na incident, který se stal před výlukou, kdy při automobilové nehodě zemřel jeho spoluhráč z Trashers Dan Snyder. Nepříliš jasno bylo v Carolině, odkud odešel Jeff O´Neill, nahradit ho měl Ray Whitney. Co se týče Caroliny Hurricanes, sluší se citovat větu z časopisu ProHockey, který vyšel před sezonou 2005/2006: "Celkově vzato se zdá, že Hurricanes nebudou mít dostatečně vyvážené mužstvo, které by se mohlo odpoutat ode dna". Někdy se prognózy radši sluší neříkat, protože Hurricanes nejen že se odpoutali, ale dokonce vyhráli v té sezoně Stanley Cup! New Jersey přišlo o jednoho z nejlepších obránců současnosti Scotta Niedermayera, který odešel do Anaheimu. Islanders opustili Hamrlík s Aucoinem, pryč byl vytrejdován Peca, naopak do týmu přišli York a Šatan. Z Rangers odešel Lindros, přišel Straka a z extraligy ex-pardubický Petr Průcha, branku měl hájit nováček Henrik Lundqvist. Branku Senátorů měl hájit Dominik Hašek a novou hvězdou se měl stát v Ottawě také Jason Spezza. Bingo číslo jedna získala Philadelphia Flyers, když podepsal Peter Forsberg. V Pittsburghu se těšili na mladičkou superstar Sidneyho Crosbyho, zatímco ve Washingtonu se do své první sezony v NHL vydal ruský ostrostřelec Alexander Ovečkin. I souboj Crosbyho s Ovečkinem byl jedním z taháků celé sezony. Do Anaheimu se vrátil Teemu Selanne, nováčkovský boom měl v Calgary Dion Phaneuf. Ztráty Colorada byly Forsberg s Footem, který zamířil do Columbusu. Podpisová bomba se konala také v Edmontonu, kde získali beka Chrise Prongera. Nashville sáhl po Paulu Kariyovi a Vancouveru se měl po trestu vrátit Todd Bertuzzi. Všechny přestupy a nové podpisy způsobily, že vznikly doslova nové týmy.

Už začátek sezony ukázal, jak se koho změny dotkly. Před olympijskou pauzou se ve východní konferenci drželi v popředí Carolina Hurricanes, Philadelphia Flyers, Ottawa Senators, Buffalo Sabres a New York Ranges. Na západě pak byly v čele Detroit Red Wings, Nashville Predators, Calgary Flames, Dallas Stars a Vancouver Canucks. Tragickou sezonu naopak prožívali v St. Louis, Pittsburghu nebo Washingtonu. Senzací se stala výměna Bostonské stálice Joea Thorntona do San Jose za tři v podstatě průměrné hráče. Mezi hráči dominoval ottawský útok Alfredsson, Heatley, Spezza, Obranou hvězdou byl torontský Bryan McCabe, Jaromír Jágr táhnul Rangers po dlouhé době do play off, neznámý Eric Staal byl hlavním pilířem v Carolině, mladíčci Crosby v Pittsburghu a Alex Ovečkin ve Washingtonu ukázali, že budou hlavními ozdobami ligy ještě po mnoho let. Ovečkin dokonce tou dobou vedl kanadské bodováni v Capitals o více než 40 bodů. Mladík Aleš Hemský zářil v Edmontonu, dvojice Dacjuk-Zetterberg si podmanila fanoušky v Detroitu a Joe Thornton opanoval přední příčky ligy v bodování již v dresu San Jose Sharks. Po olympiádě v Turíně, kterou vyhrál celek Švédska, se vrátila zpět NHL.

Konec základní části přinesl napínavý souboj o Art Ross Trophy a Maurice Richard Trophy. Jaromír Jágr ještě před posledním zápasem San Jose vedl obě tabulky, ale v posledním utkání dvojice Sharks Thornton-Cheechoo předvedla nevídané bodování a oba Jágra přeskočily. Thornton vyhrál tabulku produktivity se ziskem 125 bodů, Cheechoo pak tabulku střelců s 56 zásahy. Jágr vstřelil 54 branek, bodů měl celkem 123. Parádní sezonu prožili nováčci Ovečkin (106 bodů) a Crosby (102 bodů). Na stobodovou hranici se vydrápali ještě Eric Staal, Dany Heatley a Daniel Alfredsson. Hranici 50 vstřelených branek pak pokořili krom Jágra s Cheechoem ještě Ovečkin, Heatley a Kovalčuk.

Strhující bitvy přineslo pochopitelně play off. Na východě v klidu přes Tampu Bay postoupili hráči z Ottawy, Carolina přešla přes Montrel, New Jersey Devils pak naložilo porci Jágrovým Rangers a Buffalo porazilo Philadelphii. Západní konference však překvapila. Do semifinále konference postoupili všechny níže nasazené týmy. Největší šok přichytali v Detriotu, kde domácí Red Wings vypadli s Edmontonem Oilers, který si play off zajistil za minutu dvanáct. Hvězdy z Dallasu si nedokázali poradit s Coloradem, Calgary v nejvyrovnanějším souboji prohrálo s Anaheimskými Mighty Ducks a San Jose smetlo rychle naděje Nashvillu na postup do další kola i proto, že Predátorům chyběl golman Tomáš Vokoun. Semifinále východní konference přineslo rychlé vyřazení Ottawy Buffalem, Carolina ve stejném počtu utkání sejmula Ďábly z New Jersey. Na západě pokračovala jízda Edmontonu, který přehrál Sharks a Anaheim ve čtyřech utkáních vypráskal Colorado Avalanche. Ve finále konferencí proti sobě tak stanuli Carolina s Buffalem, na druhé straně Edmonton s Anaheimem. Hurricanes postoupili až v 7. zápase, Oilers to zvládli o dvě utkání dříve. Finále mezi Carolinou a Edmontonem se hrálo na největší možný počet zápasů, tedy 7. Bojovalo se o každý kousíček ledu, paní štěstěna se nakonec přiklonila na stranu Hurikánů, kteří tak poprvé ve své historii mohli slavit zisk Stanleyova poháru.

Již před čtyřmi lety se Carolina probojovala do finále. S Detroitem tehdy prohrála poměrem 1:4 na zápasy. Tentokrát však Stanley Cup přecejen v Carolině bude, protože Carolina porazila Edmonton 4:3 na zápasy (výsledky 5:4, 5:0, 1:2, 2:1, 3:4p, 0:4, 3:1). V základní části Carolina skutečně válela a jen těsně nevyhrála východní konferenci, tehdy se radovala Ottawa. Ottawa ovšem bez Haška nedokázala narozdíl od Caroliny prorazit v play off a Carolina tak slaví historický úspěch. Carolina měla velmi dobře "umixovaný" tým, celou sezonu tým táhli hráči jako Eric Staal, Rod BrindAmour, Erik Cole, Justin Williams, Cory Stillman, Oleg Tverdovsky, Bret Hedican, Glen Wesley nebo František Kaberle. Carolina posilovala o zkušené plejery jako Doug Weight nebo Mark Recchi. V brance pak kraloval v základní části Martin Gerber, v play off pak jasně dominoval Cam Ward, který zároveň získal Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off. Rozhodující 7.zápas v Raleighu skončil vítězstvím Hurricanes 3:1 (A.Ward, F.Kaberle, Williams - Pisani). Kanadské bodování play off vyhrál talent Eric Staal, následovaný Stillmanem a nejproduktivnějším bekem play off, edmontonským Chrisem Prongerem. Edmontonští smutní, Stanley Cup nezískalo trio Aleš Hemský, Jaroslav Špaček a Radek Dvořák. Z SC se naopak radují hurikáni František Kaberle a Josef Vašíček. V této sezoně "nový" Edmonton, s hráči jako Torres, Pisani, Horcoff, Stoll a další, tak musí na Stanley Cup počkat minimálně do příští sezony.

Po sezoně se konalo jako každý rok vyhlášení nejlepších hráčů sezony. Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče získal Joe Thornton, Jaromír Jágr získal Leaster Pearson Award, což je obdoba Hart Trophy, ale je udělována hráči. Nejlepším nováčkem byl zvolen ruský supertalent Alexander Ovečkin, obráncům dominoval Nicklas Lidstrom a brankářům Miikka Kiprusoff. Nejlepším koučem byl zvolen buffalský Lindy Ruff, který získal o pouhý jeden hlas více, než druhý Peter Laviolette, trenér vítězného celku celé sezony, Caroliny Hurricanes.

A jaké jsou odpovědi na další otázky, které se octly v úvodu této kapitoly? Bude nová NHL skutečně vyrovnaná? Ano, nová NHL je výrazně vyrovnanější. Dočkáme se překvapivého vítěze Stanley Cupu? Že vyhraje Carolina? To by ve snu nenapadlo před sezonou asi nikoho. Bude dostatečný zájem diváků? Diváci se hokejem baví, návrat NHL byl návratem fanoušků ke svému oblíbenému sportu. Změní úpravy pravidel počet vstřelených branek? Ano, změnily, poprvé od sezony 1995 se počet branek zvedl a to nad hranici 6 branek na utkání.? Jak se legendární Wayne Gretzky vyrovná s novou pozicí - hlavního trenéra Phoenix Coyotes? Gretzky se s tím vyrovnal možná dobře, ale Phoenix patřil opět k nejhorším týmům. A co finance klubů? Pomůže nová kolektivní smlouva nebo byla roční výluka zbytečná? Rozhodně pomohla. Zisky klubů to podtrhují a dokonce byly návrhy na zvýšení platového stropu. Jen aby se poté nezvedalo příliš a smyčka se nevrátila na začátek...

Rok po konci výluky

I do následující sezony se vstupovalo přibližně podobně, jako do té minulé. Hráčům, kteří měli podepsanou smlouvu ještě před výlukou totiž končily smlouvy a protože někteří byli mezi nechráněnými hráči, kolotoč trejdů a podpisů se rozjel naplno. Velké loučení proběhlo v Detroitu, kde ukončil kariéru Steve Yzerman, který byl kapitánem týmu od svých devatenácti let a byl pravděpodobně nejdéle sloužícím kapitánem týmu v historii hokeje. Skončili i další veteráni jako třeba Luc Robitaille, nejproduktivnější levé křídlo všech dob, Dave Andreychuk a Eric Desjardins.

Jaké přesuny patřily k nejzajímavějším? Demitra šel do Minnesoty, Luongo do Vancouveru, Bertuzzi na Floridu, Chára do Bostonu, Kubina do Toronta, Savard do Bostonu, Arnott do Nashvillu, Blake do Los Angeles, Jovanovski do Phoenixu, Pronger do Anaheimu, Shanahan do Rangers, Tanguay do Calgary a Havlát do Chicaga.

S novou sezonou byly zveřejněny také platy jednotlivých hráčů. V čele není žádné překvapení, Jaromír Jágr bere i nadále nejvíc a to 8,36 milionů dolarů ročně. Následuje Brad Richards z Tampy s 7,8 miliony. 7,6 milionů berou Lidstrom, Sundin a Yashin. 7,5 je pak gáže pro Cháru a Eliáše, 7,16 bere Lecavalier, 7,15 McCabe a top10 doplňují se 7 miliony Iginla a Jovanovski.

I druhá sezona po výluce probíhala obdobně. Někteří pozitivně překvapili, někteří naopak zklamali. Konec základní části ale přinesl něco, o čem se dlouhou dobu nemluvilo. Patří bitkaři do současné NHL? V NHL byly bitky vždy časté, ale nová pravidla před sezonou 2005/2006 jejich počet trochu snížila. Patří to k hokeji? Vše má své pro a proti. Jsou fanoušci, kteří se na bitky dívají rádi, protože taková bitka dokáže vylepšit atmosféru zápasu. I kvůli nim se chodí na hokej, bitkaři patří k nejpopulárnějším hráčům. Přesto je zřejmý jejich ústup, protože nová NHL je rychlá a hráč musí především umět hrát hokej a ne se někde s někým prát. Někteří si o bitkařích myslí jen to špatné, že nemají mozek a podobně. Ale i jejich bitky mají systém. Pochopitelně jen ty férové, kde si oba borci řeknou, tak jdeme na to. Nic pokleslého jako když Bertuzzi málem dostal na invalidní vozík Steva Moorea. Tehdy Bertuzziho jako první kritizovali právě bitkaři - policajti NHL. Pravidla jsou dána. Perou se jen tehdy, pokud chtějí oba. Rvát se mohou zásadně jen stejné váhy. A nakonec bitkař nesmí vyprovokovat bitku se soupeřem, o kterém ví, že je zraněný. Proč ale bitkaři do NHL nepatří? Kvůli surovým zákrokům, jako byly zákroky Janssena na Kaberleho nebo Neila na Druryho. Rváči, kteří ničí hráče, kteří tvoří hokej, kvůli kterým se na hokej chodí. Ani Janssen, ani Neil nebyl potrestáni. A co teprve Simonova sekera hokejkou přímo do obličeje bitkaře Hollwega? Někdy tito policajti ani své hvězdy nechrání. V souboji Rangers s Washingtonem byl Jágr neustále osekáván a jeho spoluhráč Orr pořádek nezjednal, postaral se o to až kanonýr Shanahan, který se nebál rozdat si to s bitkařem Brashearem. Patří tohle do NHL? To je otázka, která se jistě v budoucnu vyřeší, podobně jako právě probíhající boje o Stanleyův Pohár...

Líbil se vám článek? Sdílejte ho na sociálních sítích


Chcete si přečíst i další zajímavé články?

Nezmeškejte už nikdy užitečné tipy a články