Povídka: Dárek pro holčičku

Blog / Dála Musil – 3. března 2015

Ten den jí byly necelé čtyři roky.

Otec se na celou událost pečlivě připravil, ostatně to tak dělal každý rok. Vždy to bylo podobné, přesto tak jiné... Dal si pár loků na zahřátí, pořádně naostřil pilu a nabrousil i sekeru, na níž byly ještě stále vidět stopy zaschlé krve - přeci jen, co kdyby se opět něco zvrtlo. Své malé dcerky, která potají přicupitala do dílny, si ani nevšiml. "Tati, už půjdeme?"

O pár minut později naložili výbavu na sáně a vydali se za svitu měsíce do lesa. K místu, které si pro tenhle skutek otec vytipoval. Jeho dcera neměla nejmenší tušení, co se bude dít. Zato on to věděl moc dobře - nedělal to poprvé. Nebylo mu z toho vůbec dobře, přesto věděl, že to opět udělá i dnes.

*

Temný les a hustě se snášející sníh jim cestu hodně ztěžovaly, nakonec však dorazili na místo, které otec naplánoval.
"Tati, já se bojím," začala vzlykat maličká.
"Neboj se, děvče. Když budeš hodná a vydržíš až do večera nepapat, uvidíš překvapení. Zlatý prasátko."
Smutné oči se holčičce rázem rozzářily.
"Vážně?"
"Jasně."
"A tati?"
"No?"
"A bude mít ty velký zahnutý zuby nahoru?"
"Zahnutý zuby? Jasně, když vydržíš, budou i zuby."

Otec zabraný do příprav vůbec nepostřehl, že se k nim něco blíží.
"Nene, já čekat nemusím, já už ho vidím!" vykřikla radostí holčička.
Otec na chvilku ustrnul, než si uvědomil, co jeho dcera řekla.

*

Trvalo to jen pár sekund.
Ze stínu vyběhl obrovský divočák a mířil přímo k holčičce. Otec upustil pilu a nahmatal na saních sekeru. Bleskurychle se otočil a švihl s ní do místa, kde měl podle jeho odhadu divočák být v následujícím okamžiku. Ostří se zabořilo praseti mezi oči, jeho lebka praskla a rudá lázeň vystříkla přímo na dceru.
Holčička se ani nepohnula, přestože celá její tvář i oděv byl od krve. S posmutnělým a dětsky trucovitým pohledem se obrátila na otce: "Ale tati, tohle přece není zlatý prasátko."
A měla, zatím, pravdu...

*

O dvě hodiny později už byli doma, s krásným ukradeným smrčkem, a na talíři s kusem krásného štědrovečerního řízku.
"Tak už vidíš zlatý prasátko?" usmál se otec.
Holčička ukousla další sousto a spokojeně pokývala. V duchu si už totiž představovala, jak zábavné budou další Vánoce...