Proč nemám Instagram aneb o vlivu sociálních sítí

Blog / Dála Musil – 3. května 2019

V poslední době jsem četl hodně článků na téma vlivu sociálních sítí a zejména Instagramu na život. Nebyly to zrovna pozitivní texty a většinou se shodovaly s tím, jaký mám dnes pohled na všechny tyhle sítě. Instagram jsem nikdy neměl, protože v něm nevidím smysl, zato však dost negativ. Jakých?

Sociální tlak skrze sociální sítě člověka v dnešní době často dotlačí k tomu, aby dělal něco, co nechce, resp. co nemá moc smysl - a já osobně se pak musím ptát proč. Tenhle článek nemá za cíl urazit ty, co osobní Instagram mají (vůbec neřeším profily pro marketingové účely), protože vím, že ne každý se chová tak, jak budu popisovat. Mnoho lidí to ale tak dělá a já vím, že takový být nechci. Jestli zrovna Instagram máte a doslova ho žerete, tak si tenhle článek možná raději nečtěte - svými názory vás nepotěším, spíše naštvu...

...risknete to? Tak jdeme na to.

Proč si všechno fotit?

Za 3,5 roku s iPhonem mám v telefonu uložených 496 fotek, což vychází asi tak na jednu fotku za 2,5 dne. Když pominu loňské tripy do dvou evropských metropolí a letní dovolenou, což bylo dohromady +/- 300 fotek, tak by to vycházelo na... opravdu málo focení :-)

Pointa je jednoduchá - absolutně nechápu něčí potřebu si neustále všechno fotit, často každou blbost. Proč bych se měl fotit před zrcadlem po každé, když jdu někam ven? Proč bych si měl vyfotit každé jídlo, které jím? Proč bych měl vyfotit... doplňte dle svého.

Proč všechno sdílet?

Ačkoliv mám třeba hezkého psa a asi bych lajky na Instagramu sbíral snadno a ve velkém, tak nemám potřebu jej neustále fotit a někam to postovat. Schválně jsem si spočítal počet fotek na Facebooku - je jich 16 za 5 let. Mohl bych mít více fotek a více lajků, jenže k čemu? Bylo by mi pak lépe? Nevidím v tom smysl.

Pointa je i tady jednoduchá - proč má někdo potřebu všechno všem hned říkat, resp. sdílet na sociálních sítích? Klidně občas něco nasdílejte, nic proti tomu, i já to dělám (cca 5x ročně, když pominu sdílení článků :-), ale je fajn to dělat s rozumem. Všichni nejsou na všechno zvědaví.

Proč všechno vidět?

Člověk nikdy neuvidí všechno, ale sjíždění feedu/timeline je návykové - co když tam zrovna bude něco super, že? A já to pár let zpátky měl bohužel podobné, i když pro mě to byl Twitter. Sami na sobě to možná nepoznáte, ale můžete si toho všimnout na jiných. A když pak takhle třeba někoho uvidíte, jak ráno po probuzení hodinu scrolluje Instagramem, tak si řeknete jen WTF.

Nejhorší (nebo nejvtipnější?) na tom však je to, že byste mohli jet pořád níž a níž, anebo si proklikat hashtagy a sjíždět zase jiné feedy, anebo si proklikat profily jiných lidí... A přitom nikdy nedojedete na konec. Je vážně tohle ideál, čím trávit svůj volný čas?

Proč se s někým porovnávat?

Více lajků, více sledujících, fotky z luxusnějších destinací a výletů, z dražších restaurací, lepších aut... všichni by to chtěli. Ten pocit, že se mají lépe... Nebo ne? Instagram v hodně lidech vyvolává bohužel mnohé nepříjemné vlastnosti a má škodlivý vliv na lidské emoce. A přitom je všechno jen představa onoho dokonalého života, protože je pro lidi přirozené se chlubit.

Lidé se o sobě na sociálních sítích snaží vytvářet takový obraz, jaký chtějí, aby viděli ostatní. Mnohdy i proto, aby jim jiní záviděli. Ale jaká je realita, ta většina času (doufám většina, protože pokud je něčí Instagram neustálá reality show, je to smutné), která online není vidět? I ti s nejlepšími profily nejsou neustále spokojení, i oni se nesmyslně srovnávají a mají depky z těch, co se mají ještě lépe než oni. Není lepší se tohohle koloběhu neúčastnit? Nebo je vážně třeba se neustále hnát za dokonalostí?

Proč dělat něco, co za chvíli zmizí?

Jedna z pro mě nejméně pochopitelných věcí jsou Stories, ať už na Instagramu, Facebooku nebo jinde, které se za nějaký počet hodin smažou. Když pominu, že všichni nejsou zvědaví na vše, co někdo dělá, tak mi vůbec nejde do hlavy důvod nějaké Story dělat. Proč mám udělat něco, co za chvíli už nebude existovat? Proč na to (nebo na komentování cizích Stories) plýtvat svůj čas?

Pochopím, že někdo udělá fotku a hodí si jí na profil, protože tam pak bude mít nějakou vzpomínku. Dokonce to pochopím i tehdy, když je to jen ona představa dokonalého života. Ale aby se to pak smazalo? Proč? Buď je to obsah, za který se nestydím, nebo je to nesmysl a pak je otázka, proč to někoho napadne tvořit.

Moje zbylá a nepochopitelná proč

Osobně je mi lehce nepříjemné dělat kdekoliv na veřejnosti selfíčka, ale ještě divnější mi přijde fotit někoho, když je otočený zády. Proč? Protože to pak vypadá dobře na fotce, nebo proto, že to tak dělají skoro všichni na Instagramu? Někdo fotí pro svoje vzpomínky, někdo pro lajky svých followerů?

S tím souvisí i to, co prožívají v těchto případech fotografové - lituju hlavně všechny partnery, kteří takhle "povinně" musí fotit své partnerky. Deset, dvacet, třicet fotek, a mnohdy ani jedna dobrá... Jo, někdy je lepší vyfotit se sám - jenže to by nevypadalo na sociální síti tak dobře.

Smutným faktem dnešní rozšířenosti sociálních sítí je i podoba turistiky. Kolikrát už jste někde viděli na nějakém zajímavém místě člověka, co tam přijde, udělá pár selfie z různých úhlů a zase jde pryč, aniž by si pořádně prohlédl onu zajímavost? To jde fakt už jen o fotky a lajky?

Poslední bod jsem zažil osobně též a je to už jen taková vtipná závěrečná třešnička na odlehčení. Věděli jste, že abyste měli vychytaný profil, tak je dobré fotky za sebou řadit barevně? Chronologická posloupnost už je dneska úplně out, takže se nebojte dát na Instagram fotku z dovolené třeba o půl roku později (má to i výhodu v tom, že si někteří budou myslet, že jste zase na dovolené... :-).

Teď už věřím chápete, proč nemám (a nemám rád) Instagram. Více lepších fotek ani více lajků z vás spokojenějšího člověka dlouhodobě neudělá. Pokud tedy sociálními sítěmi žijete od rána do večera, zkuste se zamyslet, jestli vám to k něčemu je. Zbytečný čas ztracený v minulosti se vrátit nedá, ale s tím budoucím ještě něco dělat můžete...