Symbolický interakcionismus

Blog / Dála Musil – 10. listopadu 2006

Pokud se zajímáte o komunikaci a sociologii, přečtěte si referát ze studií o komunikační teorii symbolického interakcionismu.

Teorie symbolického interakcionismu pojednává o tom, jak lidé komunikují prostřednictvím interakcí. Ve společnosti jsou lidé, kteří se účastní svého života. Život je nepřetržitá činnost a lidé v rámci různorodých situací různě jednají. Člověk zkrátka reaguje a chová se podle toho, v jaké se nachází situaci. V průběhu interakcí se jejich jednání formuje, udržuje, zeslabuje či transformuje.

Povaha lidského jednání má svůj vlastní charakter. Člověk je vlastně vystaven proti světu a chová se podle toho, jak je situací určeno. Jednání lidské bytosti spočívá v tom, že jsou do úvahy brány různé věci, kterým jednající věnuje pozornost a přizpůsobuje tak své chování. Jsou různé proudy situací, které musí jednající řešit.

Tyto individuální projevy se pak různě projevují i v jednání kolektivním. Kolektivní akce je odlišná od každé jedné součásti, jednoho individua, není pouze jejich součtem. Kolektivní jednání má svůj charakter, který leží v povaze skládání více, než v tom, co je složeno. Musíme si uvědomit, že kolektivní akce je propojením jednotlivých oddělených činů účastníků. Kolektivní akce tak musí projít formováním, účastnící kolektivu se musí přizpůsobit kolektivním pravidlům.

"Převážná část sociálního jednání v lidské společnosti existuje v podobě opakujících se vzorů kolektivního jednání." To znamená, že když jednáme například s nějakým svým kamarádem, dopředu víme, jak máme jednat a jak bude jednat on. Jsou ustanoveny jakési významy toho, co je očekáváno. Každý účastník je pak schopen své chování řídit právě těmito významy. Takový pohled je zřetelný v pojmech "kultura" a "sociální řád". Většina sociologických schemat se totiž drží toho, že existuje ustanovený řád, který se skládá z pravidel, norem, hodnot a sankcí, které určují, jak se kdy chovat.

Není však pravdou, že rozvoj života lidské společnosti je dán dopředu. V rámci skupinového života vznikají stále nové situace, pro které daná pravidla nejsou adekvátní a tudíž je potřeba vytvořit je. Opakující se kolektivní jednání je výsledkem interpretativního procesu stejně jako každá nová forma jednání. Každé nové jednání se časem opakuje a vytváří se tak pro něj vlastní pravidla.

Propojenost jednání se vztahuje na různé lidi, např. při dělbě práce, která sahá od pěstování obilí farmářem až po prodej chleba v obchodě, či uvěznění podezřelého až po jeho propuštění z káznice. Vznikají tak různé sítě, kterých se účastní různí lidé s různým jednáním. Lidský skupinový život má tak vlastně charakter systému. Účastníci v těchto sítích jednají na základě toho, že užívají dané soubory významů. Zloděj, kterého pošlou na pár let do vězení, si jistě nestoupne před smečku doživotních vrahů a nezačne jim nadávat. Zkrátka ví, že by to nemuselo dobře dopadnout. A to proto, že se to nevyplatilo třeba někomu předtím. Následná interakce by byla jistě velmi podobná té předchozí.

Každá součást kolektivního jednání vyvstává na základě dřívějšího jednání účastníků. Žádný nový druh kolektivního jednání nezačne nikdy existovat jen tak. Účastníci takového jednání do něj vnášejí soubory významů a interpretační schemata.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho na sociálních sítích


Chcete si přečíst i další zajímavé články?

Nezmeškejte už nikdy užitečné tipy a články