Počítačové hry a jejich vliv (nejen) na pracovní život

Blog / Dála Musil – 1. května 2021

Ačkoliv píšu tenhle blog už 8 let, až do teď jsem ani jednou nepsal o tématu, které je mi od dětství blízké - hraní počítačových her. Myslíte si, že se tohle téma k práci ani osobnímu rozvoji nehodí? Podle mě je to právě naopak. V dnešním článku vám povím, proč má podle mě hraní pozitivní vliv na život.

Běžný pohled veřejnosti

Určitě jste už slyšeli názory toho typu, že hraní her dělá z lidí asociály nebo dokonce násilníky (a taky vrahy, pokud vás nedejbože baví střílečky). Taky jste asi četli různé články, které to vyvrací. Dost lidí bohužel hry nechápe (převážně starší ročníky) a odsuzují je, aniž by je znali. Přitom nepochybuji o tom, že každý z těch lidí si taky někdy v minulosti hrál - možná to nebylo na počítači nebo konzoli, ale určitě s klasickými hračkami nebo někde venku s kamarády. Udělala to z nich taky špatné lidi, pokud si hráli třeba s vojáčky? Nebo to mělo jiný - anebo snad žádný vliv?

Proč tenhle článek?

Nemám v plánu rozebírat to, co dělají mnohé argumentace obou stran. Před pár týdny jsem zahlédl citaci o hraní her a uvědomil si jiný pohled - ten pozitivní. Jasně, hrát každý den vyšší jednotky hodin se může projevit v mnoha ohledech i negativně, ale tenhle článek řeší jiné téma - co mi hraní do života může přinést? Vše, o čem píšu, je čistě můj názor založený na mých vlastních zkušenostech - berte, nebo nechte ležet :-).

Zvládání překážek

Kolikrát se vám ve hrách něco nepovedlo a museli jste loadovat? Mně určitě tisíckrát a hodně z vás na tom bude nejspíš podobně. Každopádně tuším, že i když se vám to nepovedlo, nevypnuli jste to, ale klikli na Load. Zas a znovu. Do té doby, než jste překážku překonali (neplatí pro uživatele Scorpions Cheateru :-). A právě o tom byla ona citace, o které jsem psal. Děti se ve hrách naučí prohru vnímat jako něco, co je potřeba překonat. A opakují to do té doby, dokud to nezvládnou. Není tohle fajn tip do života - i když se mi něco nepovede, zkusím to znovu?

Zlepšení komunikace

Tenhle odstavec může být trochu rozporuplný, pokud jste se někdy zúčastnili výměny názorů online, ale i tak ho musím zařadit. Jsou lidi, co mluví rádi, a pak ti, co raději píšou - možná mají strach mluvit, nebo se nedokážou tak dobře vyjádřit verbálně. Já věřím tomu, že díky hrám se hodně lidí může naučit lépe komunikovat (a psát). K tomu se daleko snadněji naučí cizí jazyky (kolik anglických slovíček vás naučili právě hry?) nebo si v budoucnu uvědomí při komunikaci s nějakým mladším pařanem, že se dřív taky chovali jak [nadávku doplňte dle sebe].

Relaxační účinek

Těžký den v práci, náročná škola, nebo něco jiného? Hraní je relaxace stejně jako poslech hudby, čtení knih, filmy, hospoda, procházka nebo třeba rekreační sport. Člověk prostě vypne. Každý má radši něco jiného, ale shazovat zrovna ty, co rádi hrají? Sorry, nevidím důvod, proč by to mělo být méně rovnější. Tím spíš teď, když je tu s námi už přes rok koronavirus a většina aktivit je omezená nebo zavřená. Pokud si chcete zahrát, zahrajte si bez výčitek. Mimochodem - já jsem třeba loni objevil kouzlo deskovek a na Zombicide nebo Nemesis nedám dopustit.

Rychlejší reakce

Jsou hráči pohotovější a obezřetnější? Těžko odhadovat, jak velký vliv na tyhle vlastnosti má právě hraní, ale věřím tomu, že i tady kus pozitivního vlivu u mnoha hráčů bude (četl jsem, že např. i v armádě se používají bojové simulace právě ke zlepšení reflexů). Rychlejší rozhodování se v životě hodí samozřejmě v mnoha situacích od některých běžných až po ty méně běžné typu rychlé reakce v autě, když vám třeba do cesty vběhne srnka (což jsem párkrát zažil a její zjevení "mimo obrazovku" raději předvídal).

Technologická zdatnost

O tomhle vlivu nepochybuje asi nikdo. Kdo hraje, ten většinou taky skvěle ovládá počítač, mobilní telefon a vše související. Že se to do budoucna hodí? Samozřejmě. Mají tihle lidé větší předpoklad pro některé technologické a IT pracovní obory (programování, weby, online marketing...) než jiní lidé? Pravděpodobně. Bonusem je taky to, že se často chtě nechtě naučíte i jiné věci než "otevřít internet" a poslat e-mail. Kolik z vás někdy spravovalo nějakou tiskárnu, ačkoliv jste o tom nic nevěděli, "protože ty přece umíš na počítači"? :-)

Proč "umím na počítači"?

Hrát jsem začal na přelomu tisíciletí, kdy se používal ještě MS-DOS a Windows 95 a 98 (a frčelo Score nebo Gamestar). Nebýt hraní her, nikdy bych se nedostal na úroveň odborných dovedností, které dnes mám, a nejspíš bych ani nedělal ve svém oboru. Spousta znalostí totiž přišla právě díky hrám - práce s daty (onehdy Steam neexistoval a sorry za vypalování :-), vše kolem internetu (hlavně díky Unrealu a Unreal Tournament CTF na Gamezone :-), psaní na PC i obecně (recenze PC her už v roce 2001) anebo tvorba webových stránek (pro můj herní klan nebo tým na online manažerech).

Zájmový směr a kreativita

Přínos, kterému také věřím, je větší kreativita a zároveň nasměrování k budoucím zájmům. Představivost totiž rozvíjí nejen Lego, ale i počítačové hry. Když jsem začal psát příběhy, inspirací mi byly některé hry (logicky hlavně RPG a adventury). Z příběhů máte copywriting a storytelling a tedy opět něco, v čem se jako člověk můžete pracovně uplatnit. Nebýt stovek hodin strávených s NHL od EA Sports a právě toho, že mě bavilo psát, asi bych nikdy nepsal třeba pro ProHockey.

Manažerem díky manažerům

Až letos jsem si uvědomil, jak mě online manažerské hry (Hokejka, legendární Czech Soccer Manager nebo HockeyArena, kam jsem se letos po 15 letech vrátil) dostali k tomu, že dnes dělám, co dělám. Díky nim jsem začal mít rád tabulky, čísla a organizaci všeho, co jde nějak organizovat. V případě Hokejky jsem se hodně let podílel i na vývoji a správě hry a vedl informační magazín a teď zpětně vidím, že právě tohle mě z velké části dovedlo ke studiu žurnalistiky nebo současnému projektovému řízení a webovému UX. Ve sportovním klubu sice nedělám, ale činnost, co mě bavila, ano.

O střílečkách

Nakonec se vrátím k začátku dnešního článku a zmiňovaným střílečkám. Můj pohled souzní jednoznačně s názvem trendu posledních let - e-sportem. I já vidím počítačové hry (a vždy jsem je viděl) jako sport. Sice po sobě střílíme, ale proč? Zajímají nás ta čísílka, co udávají počet fragů, capnutých vlajek a týmového skóre. Střílečka bez čísel by mě nebavila, protože už to není sport. Hraju, abych soupeřil. Ne proto, že mám potřebu někoho zastřelit. Věřím, že to stejně vidí většina lidí, kteří podobné hry hrají nebo někdy hráli. Je touha zlepšovat se a uspět pro život dobrá? Za mě ano.

The end. Tak co, vidíte taky některé přínosy hraní? Nebo se stále díváte jen negativně? Pokud jsem alespoň o kousek váš názor posunul, jsem rád. Takže GL a hlavně HF!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál


Přečtěte si i další zajímavé články

Otevřít blog

Nezmeškejte už nikdy užitečné články