O psaní a životním směru

Blog / Dála Musil – 27. května 2017

Stephen King napsal před lety knížku s názvem O psaní, která byla - chvilka napětí - o psaní. A dnes vám o psaní, o tom svém psaní, něco napíšu i já. Ale nečekejte rady jak psát. Tohle je takové krátké shrnutí mé pracovní kariéry i zamyšlení nad tím, jak si splníte částečně některé své sny z mládí a nakonec se vydáte jiným životním směrem.

Je zvláštní, že ač jsem psal polovinu svého dosavadního života, nikdy jsem tady na blogu neměl o psaní jediný článek. Ten dnešní vám to tedy snad pořádně vynahradí :-).

Odstartoval to Wyatt Earp

Nepamatuju si přesně, kdy to bylo, ale vím přesně, čím to začalo - v TV dávali western Wyatt Earp s Kevin Costnerem. Tehdy poprvé jsem si vzal svůj "psací" sešit a začal psát. Svou "psací" kariéru jsem odstartoval psaním pokračování tohohle filmu. Mohlo mi být tak 10, 11, takže to i podle toho vypadalo :-).

Čmárání do sešitu se pak stalo mojí zábavou na hodně dlouho a nikdo z rodiny nechápal, co tam pořád píšu. Kromě povídek jsem psal i různé nesmysly - vymýšlel jsem si sportovní výsledky (třeba hokejové), dělal statistiky a tabulky hráčů... a kdo by to byl onehdy řekl, že jsem se vlastně i tímhle dostal tam, kde jsem teď. Ale nepředbíhejme.

Na základce mi diktáty nikdy moc nešly, gramaticky to byla bída, ale slohovky jsem psal rád. Bavilo mě i koukat na seriály, takže vím i které mé šuplíkové příběhy následovaly - po seriálu Roswell jsem začal psát vlastní obdobu téhle story, měl jsem vlastního Pána Prstenů i sci-fi á la některé počítačové hry (třeba Gorky 17). Všechny tyhle příběhy dokonce pořád (ač už jen oskenované) mám :-).

První novinařina

V té době (mezi druhým stupňem základky a střední školou) jsem psal fakt hodně a říkal jsem si, že bych chtěl být novinář. Do časopisu Gamestar, což byla trojka v magazínech o PC hrách po Score a Levelu, se nějaký čas posílaly čtenářské recenze her a já ji jednou v roce 2000 nebo 2001 poslal taky. A světe div se, oni mi ji otiskli. Na jejím základě se mi pak ozvali kluci z nově vznikajícího online magazínu Gameplanet.cz, že hledají redaktory, a já měl v 15 letech svou první (ač neplacenou) práci.

Pro Gameplanet jsem psal do roku 2003, kdy mi trochu přestávalo jít učení na střední (studoval jsem elektroprůmyslovku, která mě fakt nebavila) a bylo potřeba máknout. Nakonec to byl teda ukrutný boj, ale zvládl jsem to celé včetně bájné maturity. Moje maturitní slohovka měla 15 stran (mělo být max 5 :-) a já věděl, že elektrotechnika není můj životní směr (ačkoliv trochu lituju, že jsem se nenaučil programovat, a teď si nemůžu vymyslet vlastní miliardový superprojekt :-). Koho by napadlo jít z průmyslovky studovat žurnalistiku? Brali 50, na zkoušce nás bylo 637, takže jsem byl fakt překvapený, když mi přišel dopis o přijetí ke studiu. A tak jsem šel na tři roky do Olomouce.

Průlom díky manažeru Hokejka.cz

Pokud jste si někdy koukali na mé reference, asi jste si všimli, že píšu o jakési Hokejce.cz. To byl online hokejový manažer, tehdy jediný, který jsem začal hrát v roce 2003. Právě na Hokejce přišel můj textařský průlom. Nejprve jsem psal jen pár článků pro jeden menší web, a před spuštěním nové verze v roce 2004 jsem založil společně s druhým nadšencem programátorem oficiální informační web téhle hry.

V následujících letech jsem až do roku 2008 napsal stovky textů a řídil jako šéfredaktor veškerý obsah, který se na hokejkový Infoweb dostal. Když k tomu připočtu obsah pro vlastní web dalax.net (vzniklý v roce 2006), vlastně jsem nedělal nic jiného, než že jsem zase psal a psal.

Vysoká škola a poprvé v tisku

Na vysoké jsem patřil mezi žurnalisty-sporťáky, takže jsem se samozřejmě všemožně snažil dostat do sportovních médií. Chvíli jsem psal pro web pardubického hokejového klubu, o sportu jsem psal také pro Pardubický Bedecker, což byl paradoxně gastronomický bulletin :-).

Díky povinné praxi a následně brigádě jsem se měl články poprvé i v tisku, konkrétně v Pardubickém deníku. Během těch pár týdnů jsem pochytil z novinařiny více než za celé studium, ale kritiku školství si nechám pro jiný článek :-). Zájem o novinařinu mě neopouštěl, takže jsem psal v následujících letech i pro další média. To vše do doby, než jsem poprvé nastoupil do práce.

Politické píár a co je to ten copywriting?

V první práci jsem měl dva velké úkoly - psát texty pro weby (hurá, naučil jsem se copywriting) a psát pro politiky a za politiky. Byl to široký záběr, hodně všemožných zkušeností, a na konci i jasné echo pro mě samého - politické PR už fakt dělat nechci. Psát jsem ale uměl a copywriting mě docela bavil, tak jsem v tom částečně pokračoval.

Pracovní kariéra mě pak zavála víc na pole marketingu, v němž jsem dodnes. Není nic, co bych už někdy v marketingu a "okolí" nedělal - řešil jsem psaní článků, copywriting, letáky, PR, tiskové konference, eventy, média, firemní časopisy, reklamu v rádiu, reklamu v TV, SEO, PPC, grafiku, videa, newslettery, emailing, branding, outdoor reklamu, merchandising, firemní oblečení, polepy, sociální sítě, focení, tvorbu webů, kódování... a já vůl jsem dokonce tohle všechno chtěl pak dělat jako oneman show na volné noze. No, rychle jsem to vzdal :-). Psaní to nakonec (ne)vyhrálo...

Co dělám a proč vlastně tenhle článek?

Jestli jste dočetli až sem, tak jste fakt dost dobrý! Úvod máme za sebou, takže... ne, dělám si srandu :-)).

Po životních peripetiích jsem loni v dubnu zakotvil z velké části v Sanasportu, v němž od začátku letošního roku vedu marketingový tým. Původně mě brali jako copywritera (protože jsem psal snad pro všechny své klienty od roku 2011), ale téměř ihned jsem si plně uvědomil, že už mě psaní nebaví. Je rozdíl psát pro sebe o tom co píšete rádi a pro jiné (ač za peníze) o tom, co vás třeba psát nebaví. Nebyli z toho úplně nadšení, ale teď jsou rádi.

Bylo to hezkých 15 let, během nichž jsem psal snad o všem možném i nemožném a také si splnil novinářský sen - psát pro hokejové médium, konkrétně časopis ProHockey. A možná právě to bylo ono finále, kdy si řeknete, že už jste dosáhli všeho a v tom nejlepším se má končit. Když se ohlédnu za sebe, je tam toho hodně (buďte rádi, že jsem v odstavcích výše nevypisoval všechno :-). Spousta práce, médií, klientů, lidí, článků, písmenek a hlavně vzpomínek... přiznávám, ujíždím na nostalgii. Jenže za necelý měsíc mi bude 31 a myslím, že doba, kdy dělali lidé celý život jednu práci, je už pasé.

Dřív jsem si myslel, že prostě budu novinář nebo spisovatel a budu to dělat pořád, ale teď vím, že nebudu. Hodně lidí se přitom téhle změny bojí. Něco dělají, a i když už je to třeba nebaví, neodhodlají se ke změně. Ale proč? Jak jsem psal v březnovém článku o životních chybách - žijeme jen jednou, tak dělejte, co vás baví.

Jasně, já vím, že je to těžké. Když se ohlédněte, bude vám trochu (nebo hodně) smutno. Ale to vše vám vynahradí ta nová práce, nový životní směr, který vás bude bavit a naplňovat třeba příštích 5, 10, 15 let. Třeba i do konce života, kdo ví. Já jsem se v rámci svého podnikání přesunul víc k zákazníkům (a potažmo designu služeb) a vrátil částečně k webdesignu, který jsem kdysi taky zkoušel, ale nechytnul mě. Teď už ano, protože jsem nechtěl jen psát - chtěl jsem dělat a řešit "větší věci" - třeba navrhovat stránky, navrhovat weby, odstraňovat chyby na webech. A zjistil jsem, že je to daleko větší zábava i naplnění (= tomuhle všemu se mimochodem říká tím cool souslovím "osobní rozvoj").

Takže co teď?

Nebýt okolností, nejsem dnes tam, kde jsem. Myslel jsem, že si dokážu ideální kariéru vymyslet (viz článek Hledání ideální práce), ale ne vždy to jde podle představ. Hodiny, dny a týdny jsem řešil, co bych vlastně chtěl v životě dělat - a v součtu to vlastně k ničemu moc nebylo. Pak se seběhlo pár věcí v životě a bylo to. Za pár dní spustím tenhle svůj web po redesignu a v mých službách bude psaní poprvé chybět. Budu dělat už jen to, v čem jsem fakt dobrý a zároveň mě to baví. Ne v čem jsem dobrý a nebaví mě. Zkusíte to samé i vy?

Jestli jste si už splnili nějaké své kariérní sny, nebojte se posunout dál. Nevím, kam vás život zavede, ale nebojte se jím nechat taky unést. A až vám někdo příště řekne "půjdeš do toho?", tak prostě jděte :-)