Podnikání převrátilo můj život naruby

Blog / Dála Musil – 25. května 2016

Dlouho jsem zvažoval, jak květnový článek pojmout. O tom, jak jsem začal podnikat, a co to reálně znamená? Jestli má smysl mít blog? Co jsem za poslední tři roky zažil? Nebo co se přihodilo v mém osobním životě? Pravda je taková, že podnikání můj život obrátilo totálně naruby. V tom dobrém i v tom špatném...

Trochu jiný článek

Kdo mě zná dlouho a před 8-10 lety četl můj magazín na dalax.net, ten ví, že jsem tehdy moc neřešil, co píšu. Psal jsem otevřeně o všem včetně osobního života, nebral jsem si servítky s ničím a s nikým. Od té doby ale nějaký čas uplynul, takže když jsem v roce 2013 spouštěl nový web na současné doméně včetně tohoto blogu, chtěl jsem ho psát odborně a profesionálně. Nakonec měla většina článků víc osobního nádechu, než jsem chtěl, ale dnes to bude osobní zcela úmyslně. Někdy se člověk potřebuje zkrátka vypsat a zrovna je proto vhodná příležitost.

Jak to všechno začalo

Na přelomu jara a léta 2013 jsem skončil s prací vedoucího marketingu v OlfinCaru a zvažoval, co dál dělat. Hledat práci, nebo vyzkoušet podnikání naplno, když už mám přes dva roky živnosťák? Rozeslal jsem nějaké životopisy (jak hledání práce na Pardubicku probíhá jsem rovnou i napsal), ale rozhodl jsem se pro podnikání. Chtěl jsem sobě i jiným dokázat, že na to mám. Promyslel jsem služby, vytvořil web a začal shánět první klienty. Reference, které jsem sbíral už od roku 2001, se náramně hodily. Než jsem se do toho však stihl ponořit, vyhrál jsem marketingové výběrko v Obal Centru a podnikání mi tak zůstalo jako vedlejšák ještě rok. Blog jsem ale rozjel, což bylo z dnešního pohledu jedno z mých nejlepších rozhodnutí.

Blog jako výhra vytrvalosti

Píšu už spoustu let, takže mít na svém profesním webu odborný blog mě lákalo. Obsahový marketing byl v roce 2013 navíc hodně v kurzu, tak proč nezabít dvě mouchy jednou ranou. Měl jsem přibližný plán, ale jak se rychle ukázalo, nebavilo mě psát o něčem jen proto, abych přivedl návštěvníky. A tak jsem začal jsem psát pro sebe - o tom, co se zrovna dělo kolem (třeba že jsem četl knihu Ticho či měl schůzku s neschopnými prodejci) nebo mě zajímalo (jak vybudovat pasivní příjem).

Postupně jsem tak psal o práci, osobním rozvoji, komunikaci, marketingu, úspěchu a samozřejmě podnikání obecně. Mého blogu si všiml už na jaře 2014 Český rozhlas, díky čemuž jsem byl dvakrát hostem v jejich radioporadně na téma pracovních pohovorů a chyb při obchodních schůzce. Blogu si všimly taky vyhledávače a dokonce i vy čtenáři (díky, že tohle všechno čtete :-) a dnes po necelých třech letech od spuštění je pro mě nejdůležitějším "pasivním" kanálem pro získávání klientů (které musím vzhledem k vytížení bohužel odmítat).

Poslední zaměstnání

Na konci roku 2014 mi končila smlouva v Obal Centru a mohl jsem prodloužit na neurčito, jenže nebylo kam se dál marketingově ani manažersky rozvíjet. Ustrnout na místě další měsíce jsem nechtěl a proto jsem konečně udělal to, co jsem plánoval už v létě 2013 - rozhodl se pro podnikání. Rok 2015 tak pro mě byl vůbec prvním v životě, kdy jsem neměl ani chvíli zaměstnavatele a jel poprvé zcela sám na sebe. S odstupem času teď mohu jednoznačně říct, že je to obrovská změna, na kterou se jen tak nepřipravíte. Než vám to ale přiblížím, dovolte mi jednu vsuvku.

Splněný hokejový sen

Pokud máte svůj sen, jděte za ním. A když vás odmítnou, zkuste to později znovu. Já jsem odmala chtěl být sportovní novinář, který bude v ideálním případě psát o NHL. A víte co? Nakonec se mi to fakt povedlo. Tři roky jsem spravoval facebookovou stránku časopisu ProHockey a šéfredaktorovi Petru Novotnému jsem koncem roku 2014 (po ukončení práce v Obal Centru a tím získání volného času) nadhodil, jestli nepotřebuje s něčím pomoct i v magazínu. Dnes mám v každém čísle jednu stránku o českých a slovenských hráčích v zámoří a splnil jsem si tak jeden z mých "dětských" snů. Stačilo přitom málo - zeptat se ve správnou chvíli. Petře, díky! (pamatuješ si vůbec, že jsi mě v roce 2009 odmítnul? :-)

První měsíce na volné noze

Zpět k podnikání. Odstartovat ho jako hlavní pracovní poměr z nuly musí být hodně těžké. Já jsem naštěstí nějaké klienty už měl, takže stačilo rozšířit spolupráci a získat tak potřebnou finanční jistotu. Protože jsem ale chtěl samozřejmě vydělávat víc než v zaměstnání, makal jsem neustále den co den, nemálo i o víkendech. Na volné noze nemáte placenou dovolenou a nikdo vám neplatí svátky, takže pracujete i tehdy, kdy se jiní válejí. Do toho jsem kompletně redesignoval web, abych nabízel to, co jsem skutečně dělal.

Hledal jsem nové klienty, oslovoval firmy, reagoval na poptávky online, vylepšoval web, psal a četl články, byl aktivní na sociálních sítích, řešil vše okolo. Kdekdo si myslí, že volná noha je proti zaměstnání pohoda - jenže v zaměstnání si nemusíte shánět práci ani řešit administrativu. Bylo to zkrátka náročné. V průběhu roku jsem nabral několik stálých zákazníků, a protože šlo najednou vše překvapivě hladce, přestal jsem mít drajv na výsledek.

Pracoval jsem (nebo jsem tomu říkal práce) sice pořád hodně, ale v součtu jsem přestal být produktivní. Mohl jsem (vy)dělat víc, ale nechtělo se mi. Do toho jsem vstával zbytečně později, takže i můj pracovní den trval déle. Pracovat doma a "kdy se vám zachce" v tomhle ohledu taky není zrovna plus. Občas jsem proto přemítal, jestli to celé byla dobrá volba - volnost totiž není pro každého. Člověk na sebe musí být tvrdý a mně to moc nešlo. Do zaměstnání chodit "musíte", ale když jste sám svůj šéf, proč si to neodpustit.

Spousta času na focení

Abych se nepoflakoval úplně, začal jsem po roční pauze zase fotit. V roce 2014 to bylo poprvé od roku 2008, kdy jsem necvakl jediný portrét, takže jsem to chtěl napravit. Fotil jsem v součtu se 7 modelkami, což byl samozřejmě roční rekord. Ve své foto tvorbě jsem se výrazně posunul jak při focení tak u postprodukce, zaregistroval jsem jako fotograf na 500px, a v červnu jsem si k narozeninám dal i novou zrcadlovku - abych mohl konečně zkusit fotografování pro fotobanky, které mě dlouho lákalo. V červenci jsem odstartoval na 9 fotobankách a výsledky mě mile překvapily - jako dlouhodobý "pasivní" příjem je to fajn.

Akční závěr roku

Na podzim jsem opět zabral a otočil druhou stranu mince - přehršel produktivní práce, málo času. Konečně jsem šel nahoru finančně, ale s volným časem to byla pořád bída, protože jsem se snažil nevypustit jedinou zakázku, která přišla. Do toho jsem koncem roku pochytal postupně i různé zdravotní potíže (jestli to má spojitost s prací? nevím, ale myslím, že ne). Jednoho dne mi začalo hučet v uchu, takže jsem kromě ORL prošel mj. neurologií a magnetickou rezonancí, a když už vše vypadalo ok, málem jsem si trvale odrovnal nohu na florbale. Veškerou práci jsem však stihl a úspěšně zakončil první rok na volné noze. Bohužel jen ten pracovní...

Osobní život v troskách

Konec roku a začátek toho letošního mi přinesl zkušenost, kterou bych si raději odpustil - rozchod s přítelkyní po 8,5 letech. Nasypu si teď trochu popela na hlavu - vytušit jsem to měl dřív, ale kvůli práci jsem to neviděl. Chtěl jsem uspět a dát si relax někdy "potom". Teď už vím, že to byla blbost, a mohu se jen poučit do budoucna. Mimochodem až vám někdo bude říkat, že ví, jak se cítíte, neposlouchejte ho - nikdo nemá nejmenší tušení, jak vám je. Howgh. Taky jsem zjistil, že až v krizi poznáte charakter člověka, a že třeba není takový, jak jste si celou dobu mysleli. V tomhle ohledu jsem byl já naštěstí ten, kdo nezklamal.

Nový životní začátek

Nejsem zrovna fanda rčení, že všechno zlé je pro něco dobré, ale asi to tak je. Začínám žít nový život. Úplně od začátku, pár týdnů před třicítkou. Učím se vařit (což mě překvapivě baví :-), prát (dát věci do pračky a pak pověsit :-) a žehlit (moje "nejoblíbenější" domácí práce :-), přestávám sledovat zbytečnosti (média a sociální sítě), začínám víc číst a jezdit na kole. Když jdu ven se psem, už neřeším, jestli jsem tam hodinu nebo dvě a koukám přitom do prázdna. Přestal jsem řešit i vše okolo a kašlu na to, co si kdo myslí nebo by si mohl pomyslet, kdybych... (doplňte si co chcete). Žiju prostě podle sebe. A ačkoliv jsem zvolnil, paradoxně se mi daří ve všem daleko víc. Zbývá mi už jen najít nový smysl života, abych věděl, za čím teď vlastně chci jít.

Velká pracovní změna

Nechuť být sám doma a touha po smysluplném vyplnění volného času mě donutily počátkem roku 2016 ještě k jednomu kroku - najít dlouhodobý kšeft, kde můžu pracovat s lidmi. V únoru jsem proto začal dělat tři dny v týdnu copywriting pro pardubickou internetovou agenturu Webový servis. Měsíc a půl po mém nástupu však došlo k nečekanému rozdělení agentury a já jsem byl opět na rozcestí.

Během rozkoukávání ve Webovém servisu mě totiž na základě blogu oslovilo několik velkých firem z celé ČR, které hledaly odborníka na marketing. V součtu to bylo víc klientů, než mě oslovilo za celý předcházející rok. Naproti tomu jsem mohl zůstat s pardubickou částí Webového servisu a začít dělat pro firmu Avori, která provozuje sportovní eshop a prodejny Sanasport. Těžké rozhodování? Nakonec ne. Bylo to poprvé, co jsem odmítl nové klienty i přes vidinu velkého výdělku.

Stát se to dřív, možná by to dopadlo jinak. Ale protože nejsem zvyklý odkudkoliv utíkat, dal jsem přednost Sanasportu. Moje pracovní náplň se pak změnila ještě jednou a dnes mám místo copywritingu na starosti marketingovou komunikaci obecně (mj. obsahový marketing, emailing či sociální sítě). Během tří měsíců jsem tak stihl vyměnit dvě firmy a tři různé pozice. Co je však nejdůležitější, po opravdu dlouhé době mě práce zase hodně baví. Od roku 2012 jsem byl ve všech zaměstnáních a poté na volné noze sám na všechno a týmová práce mi fakt chyběla. To se teď změnilo a jsem za to moc rád.

Co teď vlastně dělám

Kromě tří dnů pro Sanasport dělám dál jako marketingový konzultant pro vybrané dlouhodobé klienty (zdravím hlavně do Makotřas :-), nové už nenabírám. Čím dál víc řeším kromě marketingových strategií také design služeb a webdesign včetně UX. Jak jsem si letos uvědomil, baví mě to víc než "manuální" marketing a psaní textů. Když píšete od svých 15 let (začínal jsem jako recenzent počítačových her pro Gameplanet.cz), časem vás to unaví. Od psaní proto teď pozvolna upouštím.

Designérský směr mě na druhou stranu baví pořád víc a víc - analyzovat uživatele, řešit jejich cesty k nákupu, vylepšovat systémy, ladit použitelnost webů a řešit vše s tím spojené. Když jsem psal začátkem roku 2015 článek o hledání ideální práce, nečekal jsem, že se můj směr takhle změní. Ale takový už je život - hlavní je dělat to, co vás baví. Nebojte se v takovém případě jít do změny a vykašlat se na to, co jste dřív dělali. Radost z práce za to stojí.

Když článek shrnu, je zřejmé, že mi podnikání totálně změnilo život. Zatím možná k horšímu, ale s pozitivním výhledem do budoucna - a tenhle pohled je hlavní :-) Minulý článek uzavřel jednu blogersko-podnikatelskou kapitolu, ten dnešní startuje novou. Jaká bude? Vlastně ani pořádně nevím. Možná si dám od blogování chvíli pauzu, možná taky ne... Stay tuned :-)