Budoucnost (nejen digitálního) pracovního života

Blog / Dála Musil – 8. července 2021

Pracovní život mnoha lidí se za poslední rok hodně proměnil. V dnešním zamyšlení vám prozradím co se změnilo u mě, jakou bych chtěl budoucnost a co dost možná čeká i vás.

Než se pustíte do čtení, podotýkám, že moje myšlenky se netýkají všech oborů a typů prací, protože je jasné, že ne všude lze takto pracovat. Podobně dodávám, že jde čistě o můj názor, se kterým můžete klidně nesouhlasit. Myslím si však, že se ve většině bodů shodneme.

Kancelář vs. home office

Asi žádný jiný bod se od začátku koronavirové pandemie neřešil tolik jako velký úprk (často povinný) z kanceláří domů. Home office býval dříve ve firmách benefitem, dnes už je mnohde standardem. Spousta lidí nevěděla, jak to funguje - dnes už ví a typicky se dělí podle toho, že se jim buď hodně líbí nebo naopak hodně nelíbí. Myslím si že pro ty, kterým home office sedne, to bude v budoucnu jeden z nejdůležitějších faktorů, proč někde (ne)pracovat.

Navazuje na to i často skloňovaný termín hybridní model, tj. kombinace práce v kanceláři a doma v poměru např. 3:2 dnům v týdnu (3 dny na jednom místě, 2 na druhém). V minulosti jsem zažil všechny možné varianty a za sebe tvrdím, že nejlepší volbou je kombinace více práce doma a o něco méně v kanceláři. Pro někoho nebude nejefektivnější, ale díky nutnosti spolupráce je lepší se občas potkávat osobně, jinak hrozí určité odcizení. Kdo se vrátil po dlouhé odluce zpět do kanceláře, pravděpodobně byl rád, že opět vidí své kolegy živě a ne přes videohovor.

Já osobně si po posledním téměř 1,5 roce čistě doma třeba vůbec nedovedu představit, že bych ještě někdy pracoval na místě, kam bych musel 5x týdně dojíždět. Nedivil bych se, kdyby to mnozí z vás měli podobně - proto mě těší vidět přístup firem (v ČR např. Avast), kde si člověk sám rozhodne, kdy chce kde pracovat.

Předpokladem pro práci na home office je samozřejmě i dostatečné vybavení. Když jsem psal loni na jaře článek Jak začít s práci na dálku, netušil jsem, že nakonec doma zakotvím trvale. Jakmile se však blížil konec roku, viděl jsem, že "nový normál" se přece jen mění. Investoval jsem tedy do vybavení své domácí kanceláře a doporučil bych to všem - je dobré pracovat v dostatečně ergonomickém a pohodlném prostředí (dnes už si nedovedu představit, že bych třeba pracoval s monitorem menším než 34'').

Flexibilní pracovní doba

Na mnoha místech testují firmy nebo dokonce státy (a dělo se tak už před covidem) různou pracovní dobu - ať už třeba v podobě 4 dní v týdnu místo 5, nebo v podobě 6 či 7 hodin denně místo klasických 8 hodin. Tenhle trend bude podle mě růst, protože řekněme si to na rovinu - 8 hodin je obvykle přežitek a často jde proti pracovnímu výkonu (totéž těch 40 hodin týdně). To vám potvrdí zejména ti, kteří dělají kreativní profese, kde je nereálné mít dostatečně svěží mozek pro mnohahodinové přemýšlení.

Částečným řešením je co nejvíc flexibilní pracovní čas během dne, tj. že každý pracuje tehdy, když se mu chce (= rozuměj tzv. asynchronní spolupráce). V některých oborech to byl standard podobně jako home office, někde na to teprve přicházejí, ale předpokládám, že většině lidí flexibilita sedí. Pokud se potřebujete někdy potkávat, zkrátka se domluvíte na pravidelný překryv času, kdy se potkají všichni. Celé to to pak dělit ještě na dva způsoby - práci v kuse nebo rozkouskování.

Já jsem pracoval hodně let rád klasicky od-do, protože jsem si sedl k práci, odmakal co bylo třeba a po práci "vypnul". Roztahání na různé časy mi nebylo příjemné, ale protože teď pracuji pořád doma, občasné "rozhození" mého rozvrhu mi nevadí (avšak představa rozkouskovaného dne stráveného v kanceláři mě děsí). Zároveň pokud není hodně práce, kterou jsem klientům slíbil, snažím se pracovat méně než 8 hodin denně. Obdobně nepracuji celých 5 dní, ale spíš 4-4,5 a v součtu hodin je to tedy ještě o něco méně. Pokud můžete vyzkoušet, udělejte to - myslím, že se vám to zalíbí a budete během pracovního času daleko efektivnější a produktivnější.

Flexibilní změny práce

Dávno pryč je doba, kdy strávil člověk celý život jednou prací nebo dokonce stejnou prací v jedné firmě. Znám lidi, kteří by rádi měnili práci častěji a nechali se najímat na období třeba několika měsíců. Důvodem může být to, že si chtějí vyzkoušet různé obory, různé firmy apod. a hodně je to vidět zejména na mladších ročnících, které střídají práce častěji než dřívější generace. A nedivím se jim - člověk ve 20 letech prostě neví, co chce dělat, takže je dobrý nápad vyzkoušet toho více. Legislativa v ČR je bohužel v tomto směru zastaralá a flexibilnější úvazky nepodporuje.

Jedním z možných řešení je přejít na volnou nohu, kdy má člověk výrazně větší volnost a klienty může střídat dle libosti. I já to tak mám - baví mě více oborů, takže nechci být přišpendlený k jednomu místu, ale spolupracuji pravidelně s více klienty na různých projektech s různou pracovní náplní. Někde navrhuji weby, někomu pomáhám s marketingem, jinde s projektovým řízením nebo využitím digitálních aplikací. Právě ona flexibilita je pro mě dnes asi "tím nejvíc", čeho si na freelancingu cením.

Hodně lidí se během lockdownů mohlo víc zamyslet nad tím, co dělají, a nepochybuji o tom, že mnoho z nich zatoužilo po změně firmy nebo i oboru celkově. A vzhledem k už zmíněné rostoucí mladší generaci předpokládám, že bude flexibilita při změně práce čím dál požadovanější a lidé budou práci měnit častěji než dosud. Firmy by s tím měly počítat a přizpůsobit se, k čemuž můžou využít mj. to, o čem budu psát v následujících dvou blocích.

Vyšší pracovní smysl

Někdo se poslední rok mohl zamýšlet nad firmou či oborem, někdo (jako třeba já) se zamýšlel obecně nad smyslem práce. Čím je člověk starší (ne že bych se tak cítil, je mi teprve čerstvých 35 :-), tím víc začne koukat do budoucna a na to, co dělá. Většinu mé dosavadní pracovní kariéry jsem pomáhal klientům s tím, aby víc prodávali - bez ohledu na to, co to bylo (auta, kanystry, boty, hračky, víno, krmení pro ryby...). Nikdy jsem nespolupracoval s nikým, kde bych šel proti své morálce, avšak až díky koronaviru jsem si uvědomil, že mě už prodej konzumu nebaví.

V rámci letošního redesignu webu (který byl postupný, takže jste si ho možná nevšimli, ačkoliv teď vypadá web výrazně jinak než na začátku roku) jsem tak hodně upravil nabídku svých služeb nebo přidal info o tom, že nestojím o čistě konzumní spolupráci spočívající v maximálním tlačení prodeje bez rozmyslu, což bývá třeba v e-shopech typicky každodenní spamování prodejními newslettery. I proto se postupně snažím opouštět marketing a přesouvat víc k rozvoji firem, jejich přístupu a zjednodušování práce díky designu služeb, projektovému a procesnímu řízení nebo digitálním inovacím.

Souvisí s tím i moje oblíbené téma minimalismu a obdobně téma udržitelnosti, které rezonuje v posledních letech s mnoha lidmi a firmami. Myslím si, že podobný přístup bude mít v nadcházejících letech čím dál víc lidí, protože pro mladší generaci to už dnes často není jen o vydělávání peněz, ale o tom, že chtějí za svou prací vidět "něco víc". Že má ona práce nějaký vyšší smysl a cíl, který nespočívá v tom, že si firem zákazníci nakoupí spoustu produktů a firmy se budou koupat v penězích jako strýček Skrblík.

Lepší firemní kultura

Jak vypadá fajn firma, ve které byste chtěli pracovat? Dost možná to bude taková, o níž jsem psal loni na podzim v tomto článku. Hodně firem dnes řeší primárně výsledky a až poté spokojenost jejich zaměstnanců a spolupracovníků, což je samozřejmě problém. Možná není viditelný na první pohled, ale časem se ukáže - někde méně, někde více. Ryba v tomhle případě smrdí často od hlavy a je tedy primárně na vedení firem, aby začali přizpůsobovat fungování tomu, co bude nadcházející generace očekávat.

Patříte-li v rámci své firmy k těm "nahoře", přečtěte si článek, na který odkazuju v předchozím odstavci. Krom toho doporučím např. knihu Pravidlo žádných pravidel, která je o tom, jak to funguje v Netflixu. A že je tam té inspirace požehnaně - namátkou jak je to s fixním platem vs. motivačním ohodnocením, co přináší celofiremní otevřenost nebo vzájemná zpětná vazba mezi všemi lidmi (tj. i dávání zpětné vazby šéfovi), proč nabízet neomezenou dovolenou nebo třeba jaké jsou výhody svobodného rozhodování a přesouvání zodpovědnosti shora dolů.

Vím, že ve všech firmách a oborech nejde zavést v rámci firemní kultury všechno, co se komu líbí, ale pokud to nebudete řešit vůbec, budoucnost vaší firmy může být nejistá. Doba klasického krysího závodu totiž mizí a podle mě to je jenom dobře.

Důležité digitální dovednosti

Svět se řítí technologicky kupředu a jak někteří tuší z onoho loňského vtipu, který koloval po sociálních sítích, největším motorem digitální transformace ve firmách byl koronavirus. Digitální dovednosti budou v budoucnu nezbytné, a kdo je nemá, měl by s nimi začít co nejdříve seznamovat. Kolik z vás si loni poprvé vyzkoušelo pracovat přes videohovor nebo v nějakém nástroji pro řízení úkolů? A to je přitom úplný základ digitální spolupráce, se kterým část populace už roky běžně žije.

V digitálním světě platí už dnes jednoduchá rovnice - čím víc toho umíte, tím větší jsou vaše možnosti. Budou chtít firmy lidi, kteří neumí ovládat počítač a základní aplikace? Až na výjimky (pokud vůbec) nikoliv. A i v těch nejvíc offlinových byznysech je už i dnes vždy alespoň špetka digitálu, který někdo musí ovládat. Já osobně vítám digitální revoluci a i proto jsem začal klientům letos nabízet pomoc s digitálními inovacemi prozatím v podobě zavádění aplikací do firem, abych jim pomohl zjednodušit, co dělají.

Nadstavbou je pak třeba digitální automatizace (kdy se odstraňuji zbytečné rutinní činnosti propojením aplikací, které spolupracují mezi sebou) nebo využití tzv. no-code a low-code platforem, kdy dokážou i technicky méně zdatní jedinci stavět projekty bez programátorů. Díky tomu dochází k úspoře času, což na jedné straně může vést k rušení pracovních míst (koho ale skutečně baví dělat stejnou činnost pořád dokola, třeba datlovat něco v Excelu?) a na straně druhé ke vzniku nových s daleko zajímavější (inovativnější či kreativnější) náplní práce.

Pokrýt vše, jak se pracovní život (z)mění, by vydalo i na spoustu dalších článků, ale jako základ by měl dnešní článek stačit. Svět se mění a je jen na vás, jestli začnete se změnou dříve a získáte tak náskok před ostatními, nebo budete vyčkávat (příp. hůře vše ignorovat), a pak se snažit dohánět zameškané. Každopádně vám přeji úspěšný pracovní život, ať už se rozhodnete jakkoliv :-)

Pokud byste chtěli některé téma ze článku probrat a pomoct s ním, klidně mi napište.

autor Dála Musil

O autorovi článku
Dála Musil je konzultant a designér z Pardubic. Pomáhá firmám zlepšovat obchodní výsledky, zvyšovat spokojenost zákazníků a zefektivňovat fungování byznysu - ve zkratce zjednodušovat život. O podnikání, marketingu a osobním rozvoji bloguje už více než 8 let.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál


Přečtěte si i další zajímavé články

Otevřít blog

Nezmeškejte už nikdy užitečné články