Životní čas je omezený. Využíváme ho správně?

Blog / Dála Musil – 1. července 2022

Dnešní doba je čím dál rychlejší, o naši pozornost usilují stovky věcí, pořád chceme být produktivní... Přemýšleli jste ale někdy nad tím, jestli využíváte svůj čas tak, jak byste skutečně chtěli?

Proč tento článek?

Pokud jste četli minulý článek o omezení starostí, pak víte, že jsem chtěl tipy z knihy Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana dát už do něj. Vzhledem k rozsahu to ale nešlo a myslím, že je to tak i lépe, protože se budete moci více soustředit právě na myšlenky o času, které najdete na následujících řádcích. Kniha se mi velmi líbila, protože jsem si opět uvědomil některé negativní věci, co dělám, a musel zase o trochu pootočit svůj životně-pracovní postoj, kterému vládla roky slova jako efektivita a produktivita.

Podobně jako předchozí článek i tento lehce navazuje na můj někdejší text 10 životních chyb, kterým se vyhnout. Čas nám ale utíká, takže si pojďme říct, jestli ho vyplňujeme tak, jak nám vyhovuje. Spoiler: ne, často to tak není a vyplňujeme ho spíš tak, jak si myslíme, že bychom měli.

Co je čas?

V minulosti, když neexistovaly hodiny, tehdejší lidi nenapadlo, že něco nestíhají. Dělali, co museli, pak měli volno a neřešili přitom, jak moc jsou efektivní. V současnosti se většina populace dívá na čas jako na čerpatelný zdroj, což je bohužel špatně - cítíme tak totiž nutkání, že je potřeba jej vhodně a co nejefektivněji využít. A ačkoliv nejde skloubit všechno, nabíráme si všeho víc a víc a často pak můžeme říkat "nemám čas", což ve skutečnosti znamená "dávám přednost něčemu jinému". Jak z toho ven?

Nikdy nestihnete vše

Spousta lidí, mě nevyjímaje, má touhu stíhat všechno. A pokud jste jako já, pak je váš seznam všemožných aktivit (ať už osobních nebo pracovních) opravdu velmi dlouhý. Musíme proto přijmout fakt, že nikdy nebudeme mít čas úplně na vše, co chceme - a to ani když budeme absolutně nejefektivnější.

Pokud jde o práci, možná znáte onen paradox, kdy se chcete rychle zbavit úkolů, takže makáte co to jde, a díky tomu dostanete zase další jiné úkoly, když máte ten čas navíc. Typické je to např. u e-mailů - čím víc a rychleji jich vyřídíte, tím víc a rychleji se vám vrátí (proto je mimochodem fajn dobře si vybírat čas, kdy odepisujeme, a nedělat to celý den - jinak to budete dělat celý den). Bohužel u práce platí, že je nekonečná a nikdy nebude hotová - vždycky je něco dalšího, co můžete dělat. Zároveň berte v potaz, že skoro každý úkol zabere více času, než očekáváte (třeba tenhle článek jsem chtěl napsat za 3 hodiny a trval mi cca 6).

Nechcete-li se trápit, ale osvobodit se od téhle úzkosti, je třeba si uvědomit, že náš čas je konečný. Život není o tom nacpat do něj všechno, ale naopak rozloučit se s nekonečnými možnostmi. Je toho hodně, co nikdy neuděláte, neuvidíte, nezažijete... a proto bychom si měli dobře vybírat, co v životě děláme. Dobře vím, jak je to těžké, protože bych osobně rád pracoval, cestoval, fotil, psal povídky a dělal x dalších věcí. Nezbývá nám tak nic jiného než přijmout věci takové, jaké jsou, a podle toho se s nimi vypořádat.

Jak honíme produktivní čas

Cítíte kolem sebe taky neustále naléhavost? Je potřeba tohle, tady se nestíhá, honem semhle... Ačkoliv by člověk čekal, že v modernější éře lidstva budeme pracovat méně a mít více volného času, reálně to tak není, protože naše životy zrychlují. Máme dojem, že musíme zvládat stále víc, i když to nedává smysl. Jakmile nevyužijeme každou chvilku na maximum, cítíme se špatně, a nedokážeme se zastavit. Říkáme si "tak ještě aspoň tohle, ať to nemusím dělat zítra" nebo "abych si zasloužil volno, udělám ještě aspoň tohle". Jenže ono to tam bude i zítra - se spoustou dalšího.

Dnešní představa produktivního času je dělat něco, co nás pořád posouvá kupředu nebo výše, co nám přinese něco v budoucnu - a i já jsem to tak donedávna měl. Opravdu ale chceme každou volnou chvilku využívat k osobnímu růstu, abychom byli ještě lepší a stihli toho ještě víc? Opravdu je každá neprodaná hodina klientům promarněná, když se nedá zpeněžit? Opravdu chceme i svůj volný čas přecpat tunami aktivit? Tenhle tlak na efektivní využívání času nám bohužel vysává ze života smysl a je smutné, když se člověk musí stydět někomu říct, že ve volnu nic produktivního nedělá.

A když jsme u dalších lidí - říkáte si, co si asi tak o vás říkají a myslí ostatní? Víte, že většinou nic a vůbec je nezajímáte? Je jim jedno, jak se svým životem nakládáte, a tím pádem se nemusíte bát být sami sebou a dělat to, co skutečně chcete. Protože proč dělat jen to, co se od vás očekává, nebo co si myslíte, že byste na základě nějaké společenské představy měli? Na konci života nedostanete žádnou medaili za to, že jste tvrdě makali a život zaplnili tím, co chtěl někdo jiný.

Kterak práce nahradila volno

Copak děláte ve svém volném čase? Je pro vás volno skutečně volno? V minulosti bylo volno výchozí stav, který občas přerušila práce. Během průmyslové revoluce se od sebe volno a práce oddělily, mj. kvůli nutnosti mít lidi v práci ve stejný čas. Práce se tak začala stávat smyslem existence a volno prostředkem k zotavení pro další práci. Dopady vidíme i dnes, protože tak pořád značná část populace funguje - máme pracovní týden a volno jen o víkendu či ve svátky. Volný čas v pracovní dny po práci dnes pro spoustu lidí neexistuje a proto se tolik lidí těší na víkend (což bohužel celému problému nahrává), což je jediný čas, kdy dělají, co je baví (nezaměstnaným pak víkend přináší úlevu od studu, že nepracují).

Naštěstí je dnešní doba v něčem i pokroková a hodně tomu pomohl covid. Budu se opakovat, protože už jsem to psal v několika článcích, ale rostoucí trvalá remote práce nebo home-office, který dnes už není něco exotického, jde naproti tomu, aby měli lidé více volného času a strávili jej víc podle sebe než podle ostatních - klidně nicneděláním. Proč? Protože můžou.

Máte trapné koníčky?

Podle hodně lidí je dnes divné mít nějaký koníček - není z nich žádný zisk a nemůžete být produktivní. Určitě by vám ale doporučili mít vedlejší projekt, co něco generuje, nebo "osobní rozvoj", protože jedině ten má přece smysl. Burkeman však tvrdí opak. Svůj čas bychom měli věnovat aktivitám, které děláme pro ně samé. A pokud se u našich koníčků cítíme aspoň trochu trapně, je to důkaz, že to děláme pro sebe, ne pro společensky přijatelný výsledek. Kouzlo je v naší svobodě dělat něco zbytečného. Pokud se to nepovede, netrápíme se tím, protože jsme se nehnali k žádnému cíli.

Já jsem třeba v poslední době začal opět více hrát počítačové hry. Ony mají sice i pozitivní vliv na pracovní život, ale hlavně jsem se chtěl bavit a užít si příběh nebo akci, nebo zkusit nějaké nové hry a pobavit se jiným způsobem než s hrami, které znám. Předtím jsem četl spoustu knih (třeba 2 týdně) a bohužel začal sklouzávat k efektivnímu využití času - vybrat novou knihu, rychle ji přečíst, zapsat do své knižní databáze a jít na další, abych měl dojem, že pořád čtu a jsem tak sám sobě prospěšný.

Spěch vs. trpělivost

Zmíněný příklad s koníčky jde proti dnešní uspěchané době, kdy má málokdo opravdovou trpělivost. Jenže čím se snažíme být rychlejší, tím jsme nakonec pomalejší, třeba protože uděláme víc chyb (co třeba spěch autem, kdy musíme čekat na červené, ačkoliv bychom ji projeli plynule, anebo dostaneme pokutu, takže nakonec stejně dojedeme později). Technologický pokrok naši netrpělivost navíc posiluje, protože všechno chceme mít okamžitě a bez čekání - jak dlouho vydržíte na webu, který se vám ihned nenačte? Stejné je to se stravováním, kde hraje dnes prim rychlost (zdravím fastfoody), které dáváme přednost před kvalitou.

Spěch se stal normou a proto dnes hodně lidí třeba nezvládne přečíst knihu - moc dlouho to trvá. Obvykle "na čtení nemám čas" řeknou ti, co milují sociální sítě a jejich instantní radost (obdobně si říkám, jestli ještě někdo vůbec dnes dokáže napsat článek třeba délky tohoto článku nebo je maximum příspěvek na social). Pokud se však dokážete ponořit do něčeho, co nelze uspěchat, stane se to také nakonec zdrojem požitku a ještě pomůže s postupným získáním trpělivosti. Burkeman doporučuje striktně vymezit kratší časové úseky, ale pak se jich držet pravidelně - nemusíte knihu dočíst za tři večery (tenhle přístup by vám vše zprotivil), ale 20 minut denně před spaním by přece šlo, nebo ne?

Proč nečekat na "až" a žít přítomností

Určitě znáte alespoň jednoho člověka (možná jste jím zrovna vy), který čeká na ono známé "až něco". Problémy jsou dva - jednak se onoho "až" nemusíte dožít (třeba důchodu), druhak i když do onoho časového bodu dojdete, nejspíš zjistíte, že je tam pořád nějaká potíž. Bohužel nikdy nepřijde den, kdy budete mít vše plně pod kontrolou, kdy budou všechny problémy vyřešené, a proto je téměř nemožné plánovat přesně svou vlastní budoucnost.

Hodně lidí dnes nedělá, co chce, a místo toho doufá, že jednou přijde okamžik, který to vše změní a udělá dosavadní nenaplněný život konečně šťastným. Že si na to důležité najdou čas až vyřídí vše únavné. Dřívější generace (včetně té mojí) byly bohužel vychované v upřednostnění budoucích výhod před aktuálním potěšením a tak tráví čas tím, co přinese nějaké výsledky v budoucnu. Jenže proč odkládat vlastní naplnění, když už třeba žádné nezbude? Z dnů by se neměl vytratit smysl jen proto, že jdeme za něčím daleko před sebou.

Aktuální mladá generace se na tohle dívá (z toho co můžu posoudit) o něco rozumněji a nedává práci už tak často na první místo. Je smutné, když pak musím číst na LinkedInu výlevy mnoha starších lidí, jak je současná generace špatná, protože chce dělat jen 6 hodin denně, pracovat doma, mít větší plat nebo prostě jen nedávat práci takovou prioritu. Ať si každý dělá, co chce - život je konečný a každý den může být poslední. Ostatně kdyby se tihle chytrolíni, kteří vnucují své jediné správné názory, setkali se smrtí (třeba vážná nemoc), nepochybuji o tom, že práce by pro ně rozhodně ustoupila do pozadí, pokud by tam vůbec zůstala.

Možná znáte ten příběh (který se mi velmi líbí) o podnikateli a rybáři, kdy se (ve zkratce) podnikatel zeptá rybáře, proč rybaří jen pár hodin. On na to, že mu to finančně stačí a že se radši věnuje zábavě, hudbě, rodině a přátelům. Podnikatel mu řekne, že je ale velmi šikovný a mohl by mít zaměstnance, více lodí, více úlovků, více peněz a za pár desítek let obrovské bohatství. A když se rybář zeptá, co by dělal potom, až se to všechno stane, podnikatel mu řekne - pak byste se mohl věnovat zábavě, hudbě, rodině a přátelům...

Neodkládejte na jindy, co chcete dělat, a zkuste začít žít více přítomností. Nikdy se nedostanete do bodu, kdy bude vše plně klapat, abyste mohli dělat, co jste chtěli dělat. Chceme-li něco dělat, musíme se tomu sami věnovat a ne pouze čekat. Nevím jak moc se třeba já dokážu přiblížit tomu, abych začínal den tím, co chci nejvíc dělat, ale začít myslet nejdřív na sebe a až pak třeba na práci je rozhodně myšlenka, která se mnou rezonuje.

Obdobně ve mě velký vliv zanechala myšlenka, že spoustu aktivit děláme v určitou chvíli v životě naposledy a naše zásoba okamžiků se tenčí. Nevíme kdy, ale pokud si v hlavě uvědomíte, že se to už nemusí opakovat, dostane vše jiný rozměr - zkuste to někdy, možná ucítíte takový příjemný pocit hluboko uvnitř. Typický příklad, jak to nedělat, jsou dnešní návštěvy turistických atrakcí - cvak cvak a jdeme rychle na další památku, užiju si to pak celé doma na fotkách - blbost. Opět totiž řadíte budoucnost před přítomnost (krom toho, že se na ty fotky stejně nejspíš ani nepodíváte a jen to nejlepší strčíte na Instagram).

Je potřeba si vybrat

Jak je zřejmé z předchozích odstavců, celé využití času je o tom, abychom si začali vybírat čím jej chceme zaplnit, a obětováním toho, čím nechceme. Možnost něco nedělat dává našim rozhodnutím smysl, protože jaký by měl život smysl, kdybychom dělali úplně všechno? Čím víc toho děláme, tím méně se po onom smyslu pídíme, protože to něco dalšího přece můžeme udělat hned potom, no ne?

Vybrat si je mnohdy ohromně těžké (já osobně zatím neumím říkat ne všemu, co bych chtěl dělat), ale není jiná cesta. Dokážete se zamyslet, jak vypadá těch vašich pár aktivit? Pomůckou může být třeba právě ona představa zmiňovaného "až" - kolik z toho můžete rozumně dělat už teď? A co naopak vyřadíte, protože to pro vás nemá až takovou hodnotu? Obdobně si třeba představte, že máte poslední měsíc či rok života. Jak je vyplníte? Co běžně děláte a vnitřně vám to vlastně vůbec nedává smysl? Anebo si prostě sepište podle důležitosti 20 věcí, které do konce života chcete dělat, a pak posledních 15 škrtněte - zůstanou vám jen ty, které jsou pro vás skutečně důležité.

Pokud člověk na něco čas nemá, neudělá si jej nikdy bez toho, aniž by se vzdal něčeho jiného - typické jsou třeba přesčasy v práci na úkor volného času, které bych osobně nejradši zakázal, protože staví práci do role toho nejdůležitějšího v životě. Jak už jsem taky několikrát psal, koronavirový lockdown a zpomalení v tomhle spoustě lidí otevřelo oči, aby viděli jaký život měli do té doby a jaký jej můžou mít dál - v ideálním případě pak i změnit to, co dělají a nechtějí.

Nebát se rozhodnutí, která omezí ostatní

Pokud vám dělá rozhodování problém, jděte na to prakticky a využívejte známé tipy z produktivity. Třeba že nerozděláte více aktivit či projektů zároveň, ale začínáte něco nového až tehdy, když dokončíte to předchozí. Díky tomu budete v ideálním případě dělat vždy nejdříve to, co opravdu chcete, a to co vás tolik neláká bude až za tím - třeba můj aktuální (zatím vedlejší) pracovní projekt, který mě baví, byť zatím téměř nevydělává, jsou šablony pro aplikace Notion a Airtable. Dokud jej nedokončím (nebo se rozhodnu neskončit, kdyby mi to přestalo dávat smysl), nebudu rozjíždět nic nového.

A co věci, které nejde seřadit za sebe, ale musíte si vybrat? Je toho tolik, co byste mohli dělat, chtít... a je (ne)příjemné váhat, kdy máte na dosah pořád ještě všechny možnosti. Jenže život je hodně o kompromisech - nikdy nenajdete vždy to nejlepší, nakonec vždy bude existovat i něco lepšího - takže by měl být také o radosti (nikoliv strachu), že o něco přicházíte. Táhne vás třeba pracovní kariéra do více směrů? Rozhodněte se předem, v čem neuspějete, a zatímco se budete soustředit na zvolený směr, měl by vás ten druhý přestat trápit.

Při každém důležitém rozhodnutí se sami sebe zeptejte, jestli vás volba posouvá vpřed nebo vrací zpátky k chaosu v hlavě. Mnohdy kroky, kterých se obáváme a oddalujeme je, přinesou do naší hlavy nečekaný klid. A vždy, když se člověk rozhodne k relativně nevratné události (koupě domu, manželství, dítě...), bývá většinou šťastnější, přestože přišel o všechny ostatní možnosti. Sice neradi pálíme mosty, ale většinou toho pak nelitujeme.

Co je vhodně vyplněný čas?

Protože hodně píšu o smyslu, nejspíš někoho z vás napadne, co je sakra to, co dává v životě smysl. Realita je taková, že každý z nás uvidí smysl v něčem jiném. Za mě pokud se dokážete do něčeho hluboko ponořit, kdy jste ve stavu flow a vůbec nekoukáte na hodinky, vyplňujete svůj čas dobře - protože vám to dělá radost, jinak byste to nedělali. Jestliže vás něco nebaví a říkáte si kdy už bude konec, pak svůj čas nevyplňujete dobře. Tady by někdo mohl argumentovat, že musí přece z něčeho žít a vydělávat - souhlasím, ale je to právě tahle práce? Vážně nejde změnit? A pokud nejde, není aspoň možné začít se na ní dívat jinak, ponořit se hlouběji, začít danou prací víc žít (ke čtení doporučím článek)?

Kdybychom otázku na vhodně vyplněný čas vztáhli do víc filozofické roviny, potom co je to vhodné? Nejspíš to, co považujete za správné a prospěšné sobě a svému okolí, co něčemu nějak pomůže, co třeba nějak zlepší obecně něčí život. A takových aktivit pak může být hodně. Nemusí jít přitom o žádnou vysokou laťku, opravdu nemusíte zachraňovat celý svět, abyste si mohl říct, že jste svůj čas využili dobře. Ve srovnání s vesmírem jsme tak malí, že když budeme dělat cokoliv, co nás baví, je to v pohodě - nikomu se na konci zpovídat nebudete (můj názor možná nebudou sdílet věřící). Proto mě třeba láká napsání knihy, i když dnes už vím, že ze mně nikdy nebude Stephen King. Trápí mě to? Už ne.

Špatně vyplněný čas pak můžeme pozorovat už pár měsíců na Ukrajině, kde jej velmi špatně vyplňují ruští vojáci - oproti tomu vhodně jej vyplňují ukrajinští obránci, protože stojí za to bojovat o svou zem, pokud jí věříte (na obou stranách pak bohužel o kompletní čas hodně lidí úplně zbytečně přijde). Za nevhodné vyplnění času můžeme považovat i nesmyslné hromadění bohatství, protože zatímco dříve to znamenalo nemuset tolik pracovat, když jste bohatí, dnes to znamená nutnost vydělávat ještě víc a starat se více o to, co už člověk má, aby se vůbec na dané úrovni udržel. Čest výjimkám, které tohle pochopily a umí si dát pauzu, začít řešit třeba dobročinnost a nevadí jim, že budou mít prostě o něco méně.

Občas se pak vhodně a nevhodně vyplněný čas pletou mezi sebou. Zatímco třeba mnozí cestují po světě jen proto, aby si (nebo ostatním?) mohli říct kde všude byli a jak ten život dokonale využili, jiní jsou naštvaní na svoje děti, že jim berou tolik času, ačkoliv jejich výchova je něco, co smysl (obvykle) má.

Prokrastinace na sociálních sítích...

je špatná, že? Háček je v tom, že sociální sítě nejsou vždy příčinou rozptýlení, ale místem, kde jej hledáme. Pokud se nedokážeme soustředit nebo se bojíme úkolů či důležitých aktivit, získáme chuť po rozptýlení. Když sociální sítě neexistovaly (ano, i taková doba tu byla), i tehdy lidé prokrastinovali - jen jiným způsobem. Druhým pohledem je fakt, že některé sociální sítě jsou považované za pracovní (podporující byznys) a třeba na LinkedInu dnes dokážou lidé z různých oborů trávit hodiny denně s představou, že je to přece dobře strávený čas, který určitě něco přinese - jenže to neplatí vždy a hodně lidí si svou účast tímhle jen obhajuje.

Návykový design sociálních sítí a jeho triky jsou dnes už známé, i tak však mění náš způsob vnímání reality. Zkreslují, co si myslíme o svém okolí i světě nebo co považujeme za zajímavé či důležité, osobně mám v tomhle pifku hlavně na Instagram a všechny ty dokonalé životy viz článek. Kdo občas čtete český LinkedIn, pak si nejspíš říkáte, že jsou v ČR jen samí extrémně chytří a úspěšní lidé, kteří denně zažívají tolik neuvěřitelných příběhů, že to snad ani nemůže být pravda (spoiler: tak co myslíte, je to fakt realita?).

Že se na socialu odreagujete je fajn, jestli je to vhodně nebo nevhodně vyplněný čas je už na vašem zvážení. Můj názor je takový, že se někdy taky mrknu rád a nemám s tím problém, na druhou stranu dívat se tam každou chvíli asi není úplně dobré - ale jak jsem psal už v jednom z odstavců výše, je to váš život, takže si dělejte to, co chcete. Nám ostatním je to jedno.

Na tenhle článek (120. na mém blogu) jsem použil svůj omezený život čas a to úmyslně - protože vím, že jeho obsah může teď (a samozřejmě tak i v budoucnu, jestli čekáte na "až") pomoct třeba právě vám. A i kdyby ne, alespoň jsem si vše srovnal v hlavě já sám :-)