Co mě naučilo 6 let pravidelného blogování

Blog / Dála Musil – 3. března 2019

Těžko se mi tomu věří, ale za 3 měsíce to bude 6 let, co pravidelně bloguju. Za tu dobu jsem toho hodně zjistil o psaní i o sobě a dnes bych se o to s vámi rád podělil. Pokud se náhodou chystáte taky rozjet něco dlouhodobějšího nebo už to děláte, mohla by se vám trocha motivace hodit.

Když něco chceš, dokážeš to

Bod nejdůležitější ze všech. Když si jednou řeknete, že něco nějak uděláte, tak to prostě uděláte - i když je na to potřeba hodně sebedisciplíny. Já jsem měl v plánu psát alespoň jeden článek měsíčně. A byť jsem kolikrát psal článek třeba až poslední den v měsíci nebo se špatnou náladou (eufemisticky řečeno, ostatně když tyhle řádky píšu, není mi zrovna hej...), vždycky jsem to nakonec zvládl - a hlavně jsem z toho "dokopání se" pak měl fakt radost.

Malé cíle jsou taky cíle

Jak už jsem psal v předchozím článku o své efektivitě a produktivitě, nebojte se začít pomalu. Můj cíl v roce 2013 nebyl psát takhle dlouho, ale prostě jen ten jeden článek měsíčně. To byl cíl dosažitelný. Kdybych si řekl, že napíšu 77 článků (č. 77 je tenhle), tak by mi to přišlo jako příliš náročný úkol a možná bych s psaním ani nezačal. I malý je cíl je zkrátka cíl.

Výdrž máte větší, než si myslíte

Navážu na předchozí dva odstavce. Už 3x jsem si téměř 100% myslel, že s psaním blogu skončím. Poprvé to bylo na jaře 2016, kdy jsem byl po rozchodu a zároveň jsem dokončil původní soupis všech námětů na články, co jsem měl. Netušil jsem, co dál. Podruhé to bylo na konci roku 2017 a potřetí na konci roku 2018. Ve všech případech jsem si myslel, že už mě nenapadne, o čem dalším bych mohl psát. Vždycky se ale něco samo objevilo... (a pokračuju dál viz článek 10 let mého blogu :-).

Témata si nemusíte připravovat

Dobré články přináší mnohdy to, co zažíváte, témata se objevují samy. A i díky tomu nadále pokračuju v psaní. Takhle ze života tak vznikly mj. články o spánku, o špatných vlastnostech lidí, o nespolehlivých dodavatelích, o single životě a většina dalších. A když se nad tím zpětně zamýšlím, taky je podobné články nejsnadnější napsat, protože myšlenky vám naskakují automaticky.

Je škoda odcházet od "snadné práce"

Začátkem letošního roku jsem si uvědomil, že když už píšu tak dlouho a mé čtenáře - vás - to baví číst, byla by škoda toho nechat. Až na pár výjimek jsem od jara 2016 napsal všechny články úplně z fleku, prostě jsem sedl a za 2-3 hodiny měl článek bez přípravy hotový (tenhle trval něco málo přes hodinu :-). A přestože aktuálně mám připravené téma jen pro jeden další článek, vím, že i letošní rok dotáhnu celý. Protože to prostě není tak těžké.

Proč vlastně píšu?

Původně jsem začal psát blog s tím, že mi jakožto součást obsahového marketingu pomůže podpořit podnikání a natáhne návštěvnost z vyhledávačů. Zároveň jsem si díky psaní začal víc ujasňovat myšlenky - občas jsem psal sám pro sebe o tom, čemu tolik nerozumím, abych tomu více porozuměl a mohl to předat jako přehledný souhrn dalším lidem. A nakonec je taky též fajn se semtam někam vypsat ze strastí osobního života, takže už dávno tohle není jen oborový blog o práci.

Není nutné psát jen o složitém

Letos je to 10 let, co dělám marketing (a vlastně i oficiálně pracuju - více ve článku), takže jsem se za tu dobu hodně naučil. A to, co mi přijde jako zcela triviální, může být pro někoho velmi složité. I to je jeden z důvodů, proč píšu - protože můžu z mého pohledu něco jednoduchého snadno předat někomu, kdo by se to něco jinak snažil zdlouhavě pochopit. I proto možná letos zkusím nahodit pár kratších článků, byť to vzhledem k průměrné délce mých článků bude nezvyk.

Není potřeba být perfekcionista

Jak už jsem psal ve článku o životních chybách, kterým se vyhnout, perfekcionismus je zlo. A já to při blogování taky poznal. Když jsem psal článek o hledání ideální práce, tak jsem po dopsání měl pocit, že to není ono. Předávám v něm sice hodně myšlenek, ale článek nemá ucelenou linku. Realita? Jde o můj nejvíce čtený článek a chodí mi k němu emailem nejvíc reakcí a dotazů.

Ani v závěru dnes nebudu perfektní. Nějaká myšlenka kolem blogování mi určitě vypadla, ale co už - to se stává. Nikdy neobsáhnete a nenapíšete všechno o všem, co byste chtěli. Díky tomu se však aspoň stále máte kam posouvat. Takže hodně štěstí :-)