Minimalismus aneb jak mít pohodovější život

Blog / Dála Musil – 16. ledna 2025

Cítíte se přehlcení? Máte dojem, že pořád nemáte čas? Trápí vás sociální sítě? Utrácíte příliš peněz a pak si to vyčítáte? Často vás něco štve? Podobné potíže jsem měl dříve taky. Dnes už dělám spoustu věcí jinak, třeba vás tenhle článek inspiruje ke změně.

O minimalismu jsem už psal

Je to už více než 7 let, kdy jsem vydal článek Minimalismus a jeho smysl v životě. A když si ho teď čtu zpětně, vidím, že je pořád aktuální, byť se některé věci změnily - naštěstí většinou k lepšímu. Pokud o minimalismu nevíte vůbec nic, doporučuju si nejdřív přečíst zmíněný článek a pak se vrátit zpátky sem (není to totiž jen o věcech, které máte doma). Povím vám, jak jsem se posunul a co vše a jak dělám dnes proto, aby byl můj život ještě víc v pohodě nejen díky zjednodušování.

Hlava v pohodě

V dnešní velmi rychlé době, kdy na nás tlačí média, firemní marketing nebo dokonalé životy na sociálních sítích, můžete mít dojem, že nestíháte nebo nejste dostatečně dobří. Potřebujete ale ty všechny informace vědět? Chcete trávit život zbytečnostmi a maličkostmi, které se vás netýkají? Řešit a kupovat věci, které nepotřebujete a přinesou vám jen chvilkovou radost?

Jednou z velkých výhod minimalismu je, že vám pomůže odbourat myšlenkové / emociální zahlcení kvůli výše zmíněným bodům. Já třeba nikdy neměl Instagram (proč jsem psal tady), takže mě netrápí fotky krásných cizích životů. Stejně tak neřeším, jaké kauzy se dějí v politice, kolik negativních věcí se ukazuje ve zprávách nebo jaké produkty zrovna frčí.

Proč bych měl? Co je skutečně fest důležité, to se k vám dostane. Pokud něco potřebujete, víte to. Vše ostatní je pouze šum, který vám nic nepřinese. S tímhle snadnějším myšlením, kdy se odprostíte od všeho špatného a nepotřebného, se taky dokážete následně lépe rozhodovat - lépe totiž víte, co vám smysl dává a nedává, resp. co pro vás opravdu má pozitivní přínos do života. A když jste i tak zahlcení? Zastavte se, nadechněte, zamyslete. A říkejte více ne.

Pracovat lze taky v klidu

Podobně jako možná spousta z vás jsem i já hodně prozřel během covidu, pomohla mi tehdy i kniha o tom, že práce nemusí být blázinec, a přesto je možné mít zároveň pohodu a výsledky. Uvědomil jsem si, že se nechci hnát pořád jen za úspěchy, růstem a penězi a taky že už nechci dělat marketing a cpát lidem věci, které velmi často nepotřebují. Přeorientoval jsem se na zjednodušování a zefektivňování digitálních činností, což mě nakonec dovedlo i ke specializaci na Notion.

A byť to občas může vypadat (třeba na základě velkého objemu obsahu, který pravidelně tvořím), že pracuju opravdu hodně, ve skutečnosti je to dnes vše výrazně pohodovější než ty roky předtím. Pomohla mi řada věcí, o kterých budu psát už příští měsíc ve článku co dnes dělám pro efektivitu a produktivitu, takže je tu nechci příliš rozepisovat. Kromě toho si ale také pravidelně připomínám důležité body a snažím se je dodržovat:

• Neřeš, co neovlivníš – když na to reagovat nemůžeš, není to tvůj problém
• Nedělej, co nechceš – nemusíš to dělat, a ani se nemusíš rozkrájet nebo dávat vše zdarma
• Kašli na perfekcionismus – hotové je lepší než dokonalé a když nejde o život, jde o hov..
• Nespěchej, práce neuteče – můj největší objev roku 2024 aneb už mi nevadí věci odsouvat
• Nestresuj se z chyb – lidi myslí hlavně na sebe a nejspíš si toho ani nevšimnou
• Negativní je v něčem dobré – s odstupem si uvědomíš, že na všem je něco pozitivního
• Neřeš ty, co tě odmítnou – pokud tvůj přínos nevidí, nemá smysl se tím trápit, jdi dál

Obecná rada, kterou mám z jedné knihy? Pokud má problém řešení, nedělej si starosti. A pokud řešení nemá, starosti nepomůžou.

Telefon, notifikace a sociální sítě

Probudíte se a kouknete na mobil? Proč? Já si notifikací (pouze sms, kalendář, banky / platby, školka, prodej produktů) všimnu na hodinkách, ale pokud tam není něco extra důležitého, neřeším to dříve než v pracovním čase. Nechci být otrok telefonu nebo sociálních sítí a kdybych telefon nepotřeboval třeba kvůli bance nebo jako ověření přihlášení do některých účtů, obešel bych se bez něj (ostatně více času trávím na iPadu).

Notifikace mám krom zmíněných kompletně vypnuté (včetně emailových), ze sociálních sítí mi nechodí nic a telefon mám taky neustále v tichém režimu, aby mě zvuk nerušil od práce. Telefony obvykle nezvedám, ale volám zpátky, až se mi to hodí. Čas u obrazovky mám někde na 30-40 minutách denně, přičemž část jsou poznámky do Notionu, objednávka na Rohlíku nebo jedna lekce v Duolingo - jen málo je socialu.

Bohužel mimo telefon jsem na sociálních sítích aktivní dost a mrzí mě, že je pro současnou práci potřebuju (protože nejdřív potřebuju mít na chleba, až pak osekávám zbytečnosti). Kdybych je měl čistě pro osobní potřeby, už bych všechny ty účty rovnou zrušil. Obecně čím méně lidí kdekoliv sledujete, tím pohodovější život budete mít.

Na Facebooku vídám de facto už jen reklamy a kolikrát mi zamítnou vlastní příspěvek na vlastním účtu. Na druhou stranu se může hodit, když se s někým chcete přestat kamarádit - jakmile vidíte toxické názory, můžete si člověka odebrat z přátel. Twitter je plný balastu všeho druhu (politiku komplet filtruju) a často negativních lidí (naštěstí nemám tolik followers, abych to pocítil). Sleduju jen lidi, kde vidím opravdu nějaký přínos a ne extrémní názory.

Zajímavá síť je LinkedIn, něco jako instáč pro dospělé. Kdysi jsem o něm chtěl psát článek, jak se tam třeba všichni neupřímně poplácávají za každou blbost, ale časem jsem zjistil, že je občas fajn. Pomohl mi zejména pracovně, protože můžu sdílet užitečný obsah nejen o Notionu a budovat povědomí o tom, co dělám. Praktického obsahu je ale čím dál méně a stává se z toho druhý Facebook s potřebou zviditelnit se často za každou cenu. Navíc pro úspěch je potřeba dodržovat algoritmy a s tím už nechci ztrácet čas.

Zpomalení během vánočního volna

Ilustrační příběh o minimalismu a sociálních sítích z nedávné doby aneb poslední vánoční svátky jsem si hodně užil. A to hlavně díky omezení času na sociálních sítích. V minulém roce jsem totiž postoval opravdu den co den včetně víkendů a svátků. Taky jsem napsal 16 článků, vytvořil 2x tolik videí, dělal šablony, webináře... A co se stalo, když jsem přes svátky skoro nic nedělal? Vůbec nic. A paradoxně mi přišlo v prosinci a přes volno nejvíc poptávek za velmi dlouhou dobu.

Tvorba obsahu a publikování na sociálních sítích má svůj přínos, jste vidět, můžete být užiteční, jenže nakonec narazíte hranici, kdy je to good enough a nemá smysl se snažit o perfekcionismus. Kromě toho dosah hlubokého know-how je daleko menší než vtip a nesmyslů a to i na LinkedInu. Ten navíc řeší hodně i algoritmy - chcete se zalíbit vhodným časem publikace, řešíte, jestli u příspěvků (ne)může být odkaz, nebo že je potřeba lajkovat a komentovat posty ostatních lidí.

Volno mě bavilo, takže obsah a zejména social chci v roce 2025 velmi omezit, na což se těším. Naplánovaných mám nějakých 200 příspěvků, což má do minimalismu daleko, na druhou stranu je to o 150 méně postů než loni. Je úsměvné (nebo spíš k pláči?) vzpomínat, jak jsem ještě pár let zpátky hrotil práci i přes Vánoce nebo svátky během roku, hlavně aby bylo vše hotové a dokonalé a klienti mě měli rádi.

Zprávy a názory na vše? Díky, nechci

Televizní zprávy jsem neviděl možná tak 10 let. A dokážu si představit, že dnes jsou ještě víc negativní, než byly dříve. Ostatně stačí otevřít titulku na Seznamu a jeden nadpis je lepší než druhý - tragédie, vražda, válka, smrt, nemoc... Vlastně se ani nedivím tomu, jak pak vypadají komentáře pod články v médiích. Představte si ten omezený rozhled, kde nevidíte nic jiného než negativitu - těžko pak pozitivně komunikovat.

V minulosti jsem hodně sledoval bulvár (omfg) a četl pravidelně mnohé oborové články (Feedly nacpané k prasknutí, dnes už jsem pod méně než 50 zdroji), v posledních letech jsem pak poslouchal hromadu podcastů s tématem byznysu a jak být lepší. Výhoda je, pokud se vám to samo přejí, což se mi stalo, protože to pak nepotřebujete omezovat vědomě (jsem rád, že jsem prodal Airpody a při venčení poslouchám už jen okolí). Rád si dám jiný obsah, ale nepracovní a pohodový (třeba deskovky).

A co je z pohledu konzumace obsahu jeden z nejužitečnějších tipů? Nemějte na všechno názor a pokud ho už máte, neznamená to, že ho musíte říkat. Je snadné se ke všemu hlavně na sociálních sítích vyjadřovat, ale často je to zbytečné, někdy to vede k rozepřím a hádkám. Svým názorem navíc ani spoustu lidí ovlivnit nedokážete a čím silněji budete tlačit, tím to bude horší. Pokud si nechcete zbytečně zatěžovat hlavu, ve své proaktivitě s radostí zpomalte.

Volný čas už neberu jako ztrátu času

Z předchozích odstavců to mohlo vyznít, že nechci nic číst, sledovat nebo se o něčem někde online bavit. Není to ale o tom, že se na všechno vykašlete - je to o tom, že se věnujete jen tomu, co chcete, typicky co vás baví nejvíc. A že na to díky omezení zbytečností můžete mít klidně stovky hodin ročně. Na čem tedy tzv. pálím čas, byť to dnes už neberu jako ztrátu času (sbohem dřívější kariéro, kdy každá neplacená hodina je chyba), ale naopak maximální odreagování?

Čtu knihy. V posledních letech to bylo 50, 33, 48 a loni 78. Na oddych je fajn hlavně beletrie, u chytrých knih (rozvoj, byznys…) se může stát, že sklouznete k honbě za co nejefektivnějším a nejzdravějším životem, takže se vám tyhle knihy přejí podobně jako články nebo podcasty. Loni se mi to stalo a pravidelně jsem tak prokládal non-fiction pořádnou fikcí (moje beletristické top najdete v tomhle článku).

Hraju hry. Deskovky, počítačové a mobilní singleplayery, občas multiplayer. Singly hlavně kvůli příběhům - jednak to podobně jako knihy nezažiju, druhak mi to přijde smysluplnější než hrát dokola stejný multiplayer. Během svých školních let (ZŠ, SŠ, VŠ) jsem hrál hodně, pracovní kariéra mě pak ale pohltila a znamenalo to dlouhou herní pauzu. K hraní jsem se vrátil v roce 2020 a ve větším ve 2022, kdy jsem dohrál 16 her. V roce 2023 to bylo přes 30 her a loni už téměř 40. Tipy na hry kdyžtak tady.

Občas film nebo seriál. Ale ne tak, jako dříve, kdy jsem naplnil Netflix (nebo jinou streamovací platformu) kupou obsahu bez ohledu na kvalitu. Snažím se přidávat věci s rozumem. A pokud mě něco nechytne po prvních minutách u filmu nebo prvním dílu u seriálu, tak to nedokoukám. Stejně tak už i nedočítám knihy (byť málo) a nedohrávám hry (překvapivě často mě nechytne ani spousta dle jiných top titulů).

Snadné finance bez pravidelných plateb

Minimalismus a jednoduchost souvisí i s penězi. Co vás možná překvapí? Neplatím si měsíčně ani jednu aplikaci nebo osobní předplatné (typu Netflix apod.). Jak je to s těmi aplikacemi jsem psal ve článku před rokem a schytal jsem za to slušnou bídu v jedné skupině na Facebooku (na hejtovací a sprosté komentáře jsem nereagoval). Pokud chce někdo za něco platit, ať to dělá, pokud ale existují skoro všude verze zdarma, proč je nepoužívat a neušetřit?

Nemám ani mobilní paušál, protože bych jej nedokázal vyčerpat, a jak už jsem psal v části o telefonu, bez mobilu bych se klidně obešel kompletně. V dnešní době je člověk skoro všude online, tím spíše pokud jsem neustále připojený k internetu doma, kde pracuju. Kredit dobíjím cca každý 2. až 3. měsíc a jsem s tím úplně v pohodě. Ušetřil jsem díky tomu mimochodem už desítky tisíc korun.

Stejně přistupuju i k dalším platbám. Když jsem se třeba chtěl teď mrknout na 2 seriály na Apple TV, tak jsem si ji na měsíc předplatil a předplatné zrušil. Kouknu na to, co chci, a nebudu platit další měsíce zbytečně. Tohle je mimochodem obecně super tip pro streamovací služby - střídejte a plaťte je podle toho, kde je zrovna to, na co chcete koukat.

Co mě štve jsou veřejnoprávní poplatky, protože je nevyužívám a platí se jen kvůli vlastnění přijímače. Je to pár stovek, jenže když to všechno pak sečtete, může to u vás dělat hodně zbytečně vyhozených peněz. Navíc je to další věc, kde musíte být registrovaní. Osobně nesnáším, když mám příliš účtů v různých aplikacích nebo když nejde účet zrušit - chci mít podobných věcí co nejméně, protože tím pádem nemusím na tolik věcí myslet.

Ze stejných důvodů podnikám také v režimu paušální daně. Nemusím řešit daňové přiznání nebo souhrny pro socku a zdravotní pojišťovnu, místo 3 plateb stačí jediný trvalý příkaz. Vzhledem k tomu, že mám dceru, tak by se mi finančně v případě špatných výsledků více vyplatil klasický paušál s výdaji procentem, ale chci mít vše jednodušší a v tomto případě mi tak nevadí trochu připlatit.

Loni jsem si chtěl zkusit akcie, ale místo abych se registroval do nějaké special appky a řešil tam co a jak, uvítal jsem, když se nákup a prodej akcií objevil přímo v appce Airbank. Není tam moc firem, takže o to snadnější je výběr, navíc u nákupu nemusíte složitě přemýšlet a máte to vše na jednom místě s běžným účtem, spořákem nebo hypotékou. All-in-one řešení jako Notion? Prosím více takových.

Málo věcí doma aneb NE konzumu

Minimalismus je samozřejmě i o tom, co má člověk doma. A já jsem rád, že se mi daří věcí pravidelně zbavovat. Stále dělám pravidelné čistky, kdy projdu celý byt a vyházím, co jde. Něco jde do popelnice, něco se daruje (oblečení, knihy, dceřiny hračky) nebo prodá, pokud jde o dražší věci (notebook, mobil...). Aktuálně třeba zvažujeme vyhození záclon - kvůli praní jsme je sundali a když vidím více světla a představím si méně prachu… zkrátka méně věcí = méně starostí a stresu.

Co když něco chci? Ehm... to se téměř nestává. Nedělám impulzivní nákupy. Věci si kupuju až ve chvíli, kdy je potřebuju nebo fakt hodně chci - třeba když už starý iPad nebyl dostatečně rychlý a po 10 letech jsem koupil nový. Za posledních 10 let jsem měl pouze dva telefony, aktuálně mám od roku 2019 iPhone 11 Pro a pořád mi stačí (dokonce i na hry). Pokud něco vybírám, tak velmi důkladně, abych nakoupil správně a pak toho nelitoval nebo se toho nemusel brzy zbavit.

Pokud se mi něco zalíbí, uložím si to do složky v prohlížeči a jednou za čas se tam podívám. Je tam něco a pořád to chci? Zvážím, jestli to pořídit. Obvykle je ale výsledek takový, že zjistím, že to vlastně nepotřebuju ani nechci a tak to smažu. Spoustu věcí si mimochodem můžete taky půjčit - věděli jste třeba, že lze v knihovně půjčovat ebooky nebo je spousta audioknih zdarma na Youtube? Když tu možnost máme, byla by škoda to nevyužít.

Speciální kategorií je oblečení. Nedošel jsem zatím do fáze, že bych měl pro každý typ oblečení x stejných kusů, ale kalhoty a tepláky mám pouze šedé, stejně tak většinu mikin. Nechci každé ráno zdlouhavě zkoumat, co na sebe (druhak mám bílého psa, takže černé věci nejsou ideál a bílé se obecně snadno zašpiní). Nákupy oblečení? Nedělám. Nepotřebuju pořád nové věci a posledních 5 let pracuju komplet doma. Vězte, že oblečení vám snadno vydrží opravdu hodně let a ty nejpohodlnější věci bývají ty nejpoužívanější.

Co dál? Třídíme všechen odpad a nevedu papíry. Faktury a účtenky jsou stejně obvykle v e-mailu a dokumenty naskenuju do Notionu, při ročním čistění se pak zbavím všeho, co už nepotřebuju. Co mě naopak baví doma nechávat jsou pevnější krabice a krabičky (zdravím Marii Kondo) - můžete do nich schovat spoustu jinak poházených drobností a hodí se ve chvíli, kdy chcete něco prodat na Bazoších a spol. a poslat přes Zásilkovnu.

A když už jsme u konzumu, tak jsem třeba vždycky žasnul nad množstvím fotek, které jsou mnozí lidé schopní udělat nejen na dovolené, ale i v běžné dny. Pokud někde jsem, rád si pár fotek udělám, ale vynasnažím se, aby byly dobré. Nechci desítky fotek a pak třídit, co si nechám, nebo kvůli tomu dokonce pravidelně kupovat nový mobil, protože se mi tam už všechny ty zbytečné fotky nevejdou.

Návrat k přírodě

Blížíme se ke konci a je to právě tahle část, která mě inspirovala k napsaní dnešního článku (paradoxně všechny odstavce výše jsem původně neplánoval, ale nakonec to - věřím - dává dohromady víc smysl). Bude to trochu filozofické, možná až ezo, ale co už.

Byl srpen 2024, poslouchal jsem mj. audioknihu Mnich, který prodal své Ferrari, léto inspirovalo k jízdě na kole s dcerou a obecně výletování. A koncem srpna jsem šel s našim samojedem Maggie na psí hřiště. Mobil s sebou při venčení v létě nenosím - nemám ho kam dát a nechci tahat nic navíc, navíc jak už jste asi pochopili z předchozích odstavců, nechci být neustále dostupný.

Takže sednete na lavičku a můžete koukat jenom kolem sebe. Vidíte, jak kolem chodí lidi, jezdí auta a život jako takový doslova běží kolem vás. Respektive spíš tak nějak pomalu jde. A já jsem byl v bublině a ve své hlavě. Ticho, relax, koukám na trávu, stromy a říkám si, sakra, to je pohoda, nemuset nic řešit.

Přečtete-li si nějakou historickou knihu nebo mrkněte na nějaký film či seriál z dávných dob, zjistíte, že člověk část dne pracoval a pak nedělal nic. Tehdejší lidi nenapadlo, že něco nestíhají. Neřešili, jestli jsou efektivní. Čas zkrátka existoval a nebyl to nějaký zdroj, který je potřeba vhodně zaplnit (více na tohle téma ve skvělé knize Čtyři tisíce týdnů, resp. chcete-li to shrnuté, tak v mém článku).

Tehdy to bylo jednoduché a minimalistické, aniž byste se museli snažit. Až obecně celosvětový a technologický rozvoj nás dostal do fáze, kde jsme dnes. A já tam sedím na tom psím hřišti a říkám si, že taková pohoda je prostě super věc. A že čím jsem starší, o to víc bych chtěl žít někde v přírodě nebo na vesnici. Daleko od civilizace třeba v pěkném tiny housu.

Jestli vás něco podobného láká, vyhledejte si termíny jako slow living nebo off grid living. A jestli si to nemůžete z nějakého důvodu dovolit, jsou fajn aspoň výlety do přírody nebo dovolená na chatě v ČR, na které v posledních letech jezdím moc rád. Jednak kvůli psovi, druhak nepotřebuju do exotiky nebo pravidelně k moři, kde to nejspíš bude natřískané turisty. Ideálně právě taková pohodová dovolená daleko od všeho, kde jedinou "prací" je udělat první den po příjezdu nákup jídla na celý týden.

Co mě přírodním směrem velmi pohání je i kolo, které jsem koupil rok zpátky a se kterým rád vyrážím do okolí a míst, kde to neznám (třeba kam bych pěšky nešel nebo autem nemohl). Koukal jsem hodně i na bikepackingová videa na Youtube a láká mě střihnout si třeba takový cyklistický eurotrip. Na kole totiž člověk musí dělat jedinou věc (řídit) a může dělat maximálně jednu věc navíc (koukat kolem sebe). Na pročištění hlavy a zbavení se špatných myšlenek je to pro mě absolutní jednička.

A když jsem dohrál svou první letošní hru - Firewatch - která je o sledování lesa z rozhledny a chození po přírodě, opět jsem zatoužil být víc venku (jak rád bych ten les takhle z výšky sledoval a měl kolem sebe jen pár nezbytností...). Tam je totiž vše prosté a jednoduché samo od sebe. Život si totiž jinak ztěžujeme tím vším ostatním (práce, efektivita, negativita, sociální sítě, nesmyslné nákupy...) jen a jen sami. A to je škoda, nebo ne?

Minimalismus není samospásný, ale může vás vhodně nasměrovat. Pokud jsem vás dnešním článkem aspoň trochu inspiroval k tomu, jak žít víc v klidu a pohodě, jsem rád. A přeju, ať se vám to dlouhodobě co nejvíc daří.