Slow life aneb jak a proč v životě zpomalit

Blog / Dála Musil – 13. července 2026

Přijde vám, že vše neustále zrychluje? Do každého dne se snažíme nacpat více aktivit, než lze stihnout. U všeho chvátáme, takže máloco prožíváme. Ženeme se za věcmi, které nepotřebujeme. A do toho se na nás každý den valí informační balast. Slow life je cesta jak zpomalit.

Já a fast life

Když jsem byl mladší, byl jsem hodně ambiciózní. Firma, peníze, růst, projekty, jméno, výsledky, produktivita, pěkné věci... Kdybyste se na blogu podívali na mé starší články, v mnoha z nich píšu o tom, jak jsou potřeba cíle, dřina, efektivita apod., vše proto, abychom byli lepší a měli více. Některé výhody přišly a bylo to fajn, ale vzalo si to svou daň (mj. zdravotní či partnerskou).

Myslím si, že většina lidí to v mládí vidí podobně, ale s věkem se priority mění, ať chcete nebo ne. Postupně jsem v průběhu let zjistil, že vlastně o většinu z toho vůbec nestojím. Mít startup a jachtu? Teď už ne, radši zůstanu freelancer (viz článek o tom, proč už nechci velký byznys), který má svobodu dělat si vše po svém a nepotřebuje nikam spěchat.

Ačkoliv je trend pomalého života s moderním lidstvem už docela dlouho a jako dlouholetý fanoušek minimalismu bych k němu měl mít blízko, pracovně jsem začal zpomalovat až v roce 2023 kvůli zdravotním problémům. Když jsem začátkem letošního roku poprvé v životě volal sanitku a skončil hospitalizovaný v nemocnici, byl to poslední krok k tomu, abych zpomalil celkově.

Co nás rychlost stojí

Je spousta důvodů, proč v osobním i pracovním životě zpomalit, ale ten nejdůležitější je jednoznačný: zdraví. Stres, nedostatek spánku či nezdravá strava (nejen fast food, ale obecně zpracované potraviny v obchodech) se staly skoro standardem. Čím dál mladší lidé dnes vyhoří, roste počet lidí se střevními problémy, migrénami či onemocněním srdce. Rychlost a informační zahlcení vedou i k tomu, že se výrazně přibývá psychických problémů typu deprese a to dokonce i u dětí.

Rychlost se navíc netýká jen práce, přenesli jsme ji i do osobního života. Lidé si přecpávají kalendář, aby stihli hromadu volnočasových aktivit (kde taky chtějí být úspěšní a produktivní). Místo relaxace na dovolené spěchají, aby stihli co nejvíc zážitků (taky jsem to dělal). Všechno natáčí a sdílí místo toho, aby to prožívali. Spousta lidí má pocit, že nikdy není dost času, a život se stává čím dál víc povrchním.

Zpomalení je proto jedna z nejlepších věcí, kterou můžeme udělat pro své fyzické a psychické zdraví i pro lidi kolem sebe. Není to o odmítání práce, ambicí nebo moderního světa. Je to o tom, jestli si necháme život řídit rychlostí, nebo si jej budeme řídit sami.

Co je pomalý život?

Slow life neznamená, že se na všechno vykašlete, budete se jen flákat a odstěhujete se do lesa (i když les je taky řešení, doporučuju mrknout na mého oblíbeného youtubera Anderse). Znamená to, že se přestanete neustále hnát, protože máte dojem, že musíte (nebo protože to dělají ostatní v rámci onoho krysího závodu). Není to o tom, že budete dělat méně hodnotných věcí, ale méně zbytečných věcí.

Představte si, že byste měli na svém účtu částku, která vás zabezpečí do konce života. Dělali byste v osobním a pracovním životě všechno pořád stejným tempem? Troufnu si říct, že většina z vás by zpomalila. Tak proč to nezkusit už teď? Slow life je o tom najít rovnováhu. Nedělat všechno rychleji, ale správnou rychlostí. A zůstat klidný i ve chvíli, kdy máte dojem, že je potřeba zrychlit. K tématu obecně kdyžtak doporučím knihu Chvála pomalosti, která byla velkým impulzem pro napsání tohoto článku.

Proč vlastně spěcháme?

Peníze, výsledky, pohodlí, věci, zážitky, úspěchy... navíc i čas jako takový jsou přece peníze. Dokonce i volno jsou peníze. A rychlost je výhoda. Rychlejší výsledky, dodání, růst, komunikace... Instantně můžeme mít, vidět a dělat v podstatě cokoliv. Jestli vás něco trápí, nepochybně existuje řešení, které můžete během chvilky mít (berme chvilku jako relativní jednotku).

Lidé pracují rychleji, aby měli více času. Jenže místo volna pak budou nejspíš dělat další práci, aby měli víc peněz. Navíc kdo zvládne víc, měl by i dělat víc, že? Když má někdo volno, snaží se ho vyplnit produktivně, protože to se přece dělá. K tomu na nás sociální sítě chrlí jednu novinku za druhou a to musíme stíhat taky, ať jsme v obraze, no ne?

To, co bylo dřív rychlé, je dnes běžné (přepnete web, když vám za 2 vteřiny nenaskočí? Kde jsou časy vytáčeného internetu... :-). A co je běžné už nikoho nezajímá. Časový tlak nás tlačí stále víc. Jenže co když budou všichni a všechno stále rychlejší? Chceme opravdu všechno zrychlovat? Chceme opravdu nekonečný závod, který nemůže nikdo vyhrát? Nevím, ale mně to (už) smysl nedává.

Nechci se hnát za produktivitou, abych byl produktivnější. Mít kalendář plný věcí, které dělat nechci. Sledovat vše proto, aby mi nic neuteklo. Dříve jsem pracoval i o svátcích a víkendech, protože mě to lákalo. Nevyfakturovaný čas jsem bral jako ztracený čas. A k tomu se večer vzdělávat nebo dělat něco měřitelného. Jenže víte co? Ono to neuteče. Některé věci potřebují čas. Pomalejší práce je kvalitnější. A u většiny aktivit je úplně jedno, jestli je uděláte dnes nebo za týden.

Stejně tak mi už nedává smysl dělat nové projekty jen proto, že na nich můžu hodně vydělat. Vždycky je potřeba koukat i na to, že vše nové mě bude stát čas, energii a klid. Přinese (možná zbytečný) tlak a odsune něco jiného. Podobně mě nebaví statusové hrátky, tj. jak úspěšně někdo navenek působí. Drahé věci jsem si nikdy nekupoval a myslím, že by se každý měl sám sebe pro své dobro zeptat "co je pro mě dost"? Hodnota se neměří cenou auta, článkem ve Forbesu nebo hezkým názvem pozice.

Nikdy nestihnete všechno

Chcete pracovat, sportovat, číst, hrát, tvořit, vzdělávat se, cestovat, být s rodinou, mít uklizeno, být informovaní, být vidět, pečovat o zdraví, budovat byznys, sledovat trendy a ještě mít klid? No sakra, jak to asi může dopadnout? Abychom mohli dělat to, co fakt chceme, musíme omezit to, co už děláme.

I kdybychom měli nekonečně mnoho času, stejně nestihneme všechno, co chceme. Protože než bychom to stihli, objeví se něco nového, co bychom taky chtěli nebo potřebovali. Skvělá je k tomuhle tématu kniha Čtyři tisíce týdnů, ze které vznikl můj článek o tom, zda náš omezený životní čas využíváme správně (spoiler: ne).

Můžeme rychleji chodit, řídit, číst, pracovat, odpočívat (ehm...) a stejně to nebude stačit. Ani když budete vstávat dřív a dokonale si naplánujete kalendář, den nebude mít víc hodin (ani AI vám s tím nepomůže, fakt). Problém není v tom, že jsme pomalí, ale že toho chceme příliš (a obvykle najednou). Zkuste proto přijmout sice smutný, ale prostý fakt, že v životě prostě všechno stihnout nelze. Vyberte si méně věcí a užijte si je naplno.

Život bez cílů

Dřív jsem cíle považoval za skvělou věc, dnes si je už vůbec nedávám, protože mi vadí. Je mi příjemnější mít směr, kterým jdu (viz článek o mé efektivitě a produktivitě), než na sebe vytvářet zbytečný tlak v podobě překonání nějaké cílové čáry nebo laťky. Taky nechci něco dělat kvůli cíli, ale protože mě to baví nebo to vnitřně dává smysl.

Problém cílů je, že většina z nich nikdy nebývá konečná. Obvykle zjistíte, že jsou to jen mezikroky mnoha dalších. Chcete je postupně všechny nahánět a chytat, abyste sobě (nebo ostatním) něco dokázali? Spousta cílů navíc může jít proti sobě, podobně jako všechny ty nápady, které možná máte v hlavě. A nemyslím si, že si na konci života uděláte checklist "tohle všechno jsem stihnul, byl jsem fakt dobrej".

Digitální zahlcení jako nový normál

Na rovinu, sociální sítě mě se*ou (nepotřebovat je pracovně, nejsem na nich). Nikdy jsem nedošel do fáze, že bych koukal na mobil hned po probuzení, ale vím, že to tak hodně lidí dělá. A mobil v kombinaci se sociálními sítěmi a bombardováním notifikacemi je peklo, do něhož se spousta lidí čím dál víc propadá. Do toho přidejte hovory, smsky, e-maily, zprávy / novinky, newslettery, podcasty či různé aplikace.

Na člověka se všechno valí a bere mu klid a pozornost, příp. rovnou plní hlavu nesmysly, často negativně. Můžete vídat témata, která vám vadí, a algoritmy vám je budou servírovat dál a hustěji. Řada lidí se srovnává s jinými lidmi či jejich obsahem a přijdou si méněcenní či neschopní. A místo toho, aby člověk ve volné chvíli nic nedělal a odpočinul si, začne scrollovat...

Mně se digitálnímu zahlcení zatím docela daří vyhýbat. Psal jsem o tom v tomhle článku. Zprávy nesleduju, Notion nahrazuje většinu appek a podcasty či seriály už si nepouštím zrychleně. Na mobilu mám trvale vypnuté zvuky, minimum notifikací, nemám mobilní internet a venčím bez mobilu. Dřív jsem hodně sledoval Twitter, pak LinkedIn, dnes už preferuju Youtube, který je klidnější a umožní vám v hlavě vypnout. Nikdy jsem neměl Instagram (proč viz článek) ani Tiktok.

Je to paradox, když mě živí Notion a digitální svět obecně. Jenže stále víc cítím, že si od toho všeho musím držet odstup, abych měl v hlavě klid. Nechci, aby se ze sledování toho všeho stala samostatná práce. Technologie je fajn, ale má svá negativa, takže se vyplatí informace konzumovat vědomě. Navíc není povinnost všechno neustále vidět a vědět a informace mají dnes extrémně krátkou životnost.

Hype s AI jako moderní krysí závod

Jste přehlcení z AI? Tak ten hype zkuste (aspoň na chvíli) přestat sledovat. Trávit čas každou novinkou, aby byl člověk efektivnější, díky čemuž bude mít víc času na další novinky a bude ještě efektivnější... Dá se vůbec zrychlovat donekonečna? Já se téhle moderní verze krysího závodu se účastnit nechci, chci mít v hlavě víc klidu.

Novinky v AI (nové modely, aplikace, cokoliv...) nesleduju vůbec. Při práci AI občas použiju, ale pokud má něco výpadek, nevšimnu si toho. Na můj život má AI minimální vliv. A možná zjistíte totéž, když si dáte digitální oraz. AI je v mnoha ohledech skvělá věc, ale nemá smysl to přehánět. Nejde o to ji odmítat, ale nenechat ji, aby nám řídila život (o což už se často starají mobily a sociální sítě).

Méně nakupovat, méně potřebovat, méně se hnát

Rychlost se netýká jen práce a technologií, ale i spotřeby. Všichni chceme pohodlí, mít hezké věci a užívat si. Auto místo kola, rozvoz jídla místo vaření, nákup místo nudy. E-shop tady, obchoďák tu, doporučení influencera jinde. Na socialu všichni vystajlovaní, s nejnovějším mobilem a na luxusních dovolených. Cítíte tu čím dál větší závislost na okolí a automatickou touhu po věcech, které možná chcete, ale reálně nepotřebujete?

S věcmi se to má tak, že byť si to možná neuvědomujete, tvoří vizuální nebo mentální hluk, který vás ruší. Vše, co si kdy koupíte, po vás bude chtít čas, energii nebo peníze (některé věci vše z toho). Nebo řečeno trochu jinak - vše, co máte, byly dřív peníze. A ty peníze byly dřív čas. Takže za čas, který v životě máme, podle mě nemá smysl kupovat něco, co nám nepomáhá nebo dokonce škodí.

Když budete potřebovat méně (a méně často), ušetříte. Nebudete muset vynakládat příliš úsilí na pečování o to, co máte. Tím pádem můžete méně pracovat a ve finále mít více života a volného času. Komentáře typu "bez peněz se žít nedá" za 3, 2, 1... Neříkám, že nemáte vydělávat a nic kupovat. Ale zkuste se vždy zeptat, jestli vám to něco opravdu zlepší nebo zjednoduší život. Není to jen chvilkové uspokojení nebo něco, co život spíš zkomplikuje? A pokud ta touha či potřeba trvá, zeptejte se, jestli neexistuje pomalejší či levnější varianta.

Já mám rád kolo, což sice není tak pohodlné jako jízda autem, ale jste na čerstvém vzduchu, děláte něco pro své zdraví, ušetříte za palivo a zejména ve městech dokonce můžete být v cíli rychleji. Večer místo akcí nebo hospod dávám přednost deskovkám, knihám, počítačovým hrám či relaxačním Youtube videím. Mobil mám starý 7 let, sluchátka 11, sluneční brýle 15, oblečení kupuju jednou za pár let, na dovolené nedělám vůbec nic. Možná nuda, ale pro mě klid a pohoda.

Rychlost taky není vždy výhoda (podobně jako radost není úměrná ceně). Někdo může být produktivnější, i když bude pracovat méně hodin (k tématu doporučím tento článek). Jezdit v autě výrazně rychleji znamená být v cíli kvůli provozu jen nepatrně rychleji (a spíš nabouráte). Jíst rychle nebo rovnou při dělání něčeho jiného znamená jíst méně zdravě a snadněji si zadělat na potíže. Být myšlenkami při něčem jinde znamená nedělat nic pořádně.

Říkejte ne a zbavte se věcí a závazků

Zpomalení často začíná úklidem. Nejen fyzickým, ale i mentálním a digitálním. Projděte vše, co vám nějak bere pozornost doma nebo v hlavě, a zbavte se toho. Je v pořádku říkat ne. A čím víc to dokážete, tím snadněji zpomalíte a přiblížíte se k životu, který chcete. Nemáte třeba kalendář plný činností, které nechcete dělat? Tak je zrušte. Nemusíte být u všeho, vše stihnout, všem vyhovět a všechno zvládnout. Každé ne vám dá volný čas navíc.

O pravidelné čistce jsem psal v článku o minimalismu. Minulý měsíc jsem opět vyhazoval - většinu webů z RSS čtečky, počet odebíraných podcastů, účty v nepoužívaných appkách, většinu záložek v prohlížeči, staré stránky v Notionu, složky v počítači, asi pětinu všech věcí doma. Omezil jsem počet lidí, které sleduju na socialu, a na webu smazal některé služby a produkty. A taky zrušil Duolingo při sérii 993 dní, protože jsem nechtěl cítít povinnost, že musím dělat něco, co reálně nechci a nemusím. Báječný pocit.

Co takhle toho dělat méně, zrušit odběry, smazat appky, zavřít záložky, zahodit poznámky a nápady, ke kterým se stejně nedostanete (a vy dobře víte, které to jsou)? Nezapomeňte na články, které jste si před lety uložili k přečtení a jejich životnost už nejspíš vypršela. Doma vám možná zbytečně zabírají místo nebo berou pozornost věci, které nepoužíváte. Spousta z nich může být typu "to se někdy může hodit", jenže neříkáte si to už několik let za sebou?

Dřív jsem se snažil věci prodávat (fotit, popisovat, inzerovat, domlouvat...), dnes jsem daleko striktnější. Nechci ztrácet víc času tím, co už tak nechci mít, takže pokud to nemůžu odvézt do reuse centra v Pardubicích na Dukle, jdu s tím do popelnice. I to je mimochodem slow life, neřešit každou korunu, ale chránit si čas a energii (jo, znamená to, že prostě tisíce korun, které byly dříve váš drahocenný čas, vyhodíte).

Užijte si pomalost

Všechno jste vyhodili, zrušili, omezili a teď si říkáte co dál? Třeba vůbec nic. Sedněte si a nechte hlavu, ať se konečně pročistí od toho všeho, co ji neustále plnilo. Chvíli (spíš delší než kratší) to může být nepříjemné. Budete mít nutkání něco dělat, vzít do ruky mobil, ale vydržte to. Po čase přijde klid a snad i zjištění, že chcete začít dělat věci pomaleji, resp. přirozeným tempem.

Nemusíte už koukat na displej, být na každé akci, všechno sledovat a vědět, na všechno reagovat, všem hned odpovídat, držet si nějakou statusovou nálepku, dělat věci jen proto, že se to tak dělá (nedělá - ať si to každý dělá vše po svém, když tím nikoho neobtěžuje). Nemusíte pořád pracovat, utrácet nebo utrácet za to, abyste mohli pracovat (doprava, parkování, stravování, hlídání...).

Běžte do přírody, na procházku, sportujte, buďte s rodinou, mrkněte na film, poslouchejte hudbu, přečtěte si knihu, tvořte rukama, zahradničte (fakt to není jen pro důchodce, mě to baví taky), ve vlaku koukejte z okna, whatever. Většina z toho se nedá uspěchat a nebudete mít tendenci být produktivní (u vzdělávací literatury se mi to pár let zpátky stalo, z touhy po rozvoji jsem sklouzl k tomu přečíst a odškrtnout co nejvíc knih).

Pominu-li hraní her a deskovek, já si v poslední době hodně oblíbil večerní sezení na balkoně s knihou nebo Youtube videi o přírodě, cestování (hlavně cyklo cestopisy) či minimalismu (doporučuju mrknout na Seveho) a k tomu si dám kakao (které jsem spoustu let nepil, i když jsem ho v dětství zbožňoval). Drobný paradox, aneb výjimka potvrzuje pravidlo: líbí se mi tam i kvůli nové lavičce. To jde sice proti nakupování, jenže pohodlí a chuť tam sedět proti původním židličkám se nedá srovnávat.

Když jsem nakousl knihy, přijdou mi jako dobrý základ pomalosti a dokonalý opak mobilního "zabavím se v pár vteřinách". Průkazka do knihovny vás vyjde na pár stovek ročně a půjčovat si můžete i e-booky. Jasně, mohli byste říct AI, ať vám knihu shrne a udělá z toho todočko. Jenže efekt nikdy nebude takový, jako když knize (nebo čemukoliv) ten čas opravdu věnujete.

Podobné je to s automatickým souhrnem videí. Já si videa nepouštím proto, abych vytáhl konkrétní informace, ale abych současně koukal, přemýšlel a relaxoval. Zkratkovitá pomoc je někdy fajn, ale zaprvé vás zrychlí a zadruhé nemusí být přesná, mj. protože neumí číst mezi řádky. Vaše hlava nikdy nebude chtít a potřebovat totéž, co vám předloží AI, byť bude mít sebelepší zadání.

Někdy můžete mít pocit, že nejvíc nápadů dostanete, když se budete hodně snažit. Jenže ve skutečnosti přijde často to nejlepší ve chvíli, když nic neřešíme (u mě typicky při venčení). Neplňte si proto kalendář zbytečně a zkuste se třeba někdy až ráno rozhodnout, čemu ten den věnujete. A berte v potaz, že mít volný slot v kalendáři neznamená do něj cokoliv nebo kohokoliv pustit.

Pomalost podporuje i prostředí kolem nás. Města vytlačují auta ze svých center, aby vzniklo více prostoru pro lidi a zeleň. U nás v Pardubicích je dnes nejhlavnější ulice v centru pěší zónou a je fajn vidět, že je obecně pomalejší a lidsky atraktivnější, než byla v době, kdy tam jezdila MHD. Podobně mě baví, jak se v Pardubicích opravily velké parky, protože příroda je nejlepší prostředí pro "odpojení se".

Třeba covid byla událost velice špatná, ale zároveň nám ukázal, že není potřeba pořád spěchat. Hodně lidí tehdy objevilo nové koníčky, u mě to byly deskovky. Řadu lidí pak covid nasměroval k chatám, vesnicím a přírodě. Já mám s rostoucím věkem čím dál větší chuť bydlet někde mimo město, kde bude menší ruch nebo rovnou úplné ticho, protože tam je pomalost ještě snadnější.

Péče nejde uspěchat

Dejme si skvělý příklad, kdy je pomalost fajn. Zažili jste někdy u doktora situaci, kdy vám přišlo, že je otravujete a že se vás chtějí co nejrychleji zbavit? Já párkrát ano, a proto jsem rád, když u své obvodní lékařky (nebo při kontrole v nemocnici letos na jaře) mám možnost o svém stavu mluvit, ptát se a oni se taky ptají. Vše bez toho, že by někdo spěchal, přerušoval nebo předepisoval lék či zákrok už ode dveří.

Jinak co se mě týče, od hospitalizace jsem zpomalil doma i v práci. Začal jsem jíst zdravěji, pracuju méně, neprožívám tolik pracovní problémy, pomaleji venčím, obecně nespěchám, jsem více venku, více hraju hry, snažím se správně dýchat. Cítím se (a spím) teď lépe. Není mimochodem náhoda, že se člověk rychleji léčí v přírodě, jsme takhle zkrátka nastavení (platí to dokonce i v nemocnici, pokud máte spíš výhled do zeleně než do zdi).

Děti potřebují i nudu

Slow life se týká i dětí. Rodiče na ně nemají čas nebo jsou fanoušci úspěchu za každou cenu, a tak dětem vyplní čas hromadou kroužků. Jenže děti potřebují i čas na hraní, které si udělají podle sebe. Možná neví, co chtějí, ale dost možná je hraní právě k té životní oblibě dovede, byť si to třeba uvědomí až o mnoho let později. Já to tak měl s psaním a stavěním Lega, byť dnes je to stavění v Notionu. A třeba počítačové hry mě baví stále (navíc teď můžu hrát víc než v dětství :-).

Hodí se tady zmínit i obecně velmi omílané téma toho, od kdy má mít dítě mobil. Osobně podporuju co nejpozdější "povolení", protože když vidím, jak dnes vypadají sociální sítě a jaký bordel v hlavě dělají dospělým, nedovedu si představit, jaký nápor to musí být na děti. Tím, že se do toho kolotoče dostanou později, podle mě fakt o nic nepřijdou.

Závěrečné tipy

Tajně doufám, že jste ve článku nepřeskočili rovnou sem. Pokud ano, nebudete nejspíš plně chápat, co následující tipy znamenají a jak vás teď rychlost negativně ovlivňuje. Ke zpomalení každopádně občas stačí málo:

• Přijměte, že nestihnete všechno. Jinak se budete jen dál honit.
• Neplňte kalendář po okraj. Nechte si volný čas opravdu volný.
• Omezte informační vstupy, které vám zbytečně lezou do hlavy.
• Používejte digitální technologie vědomě, ne automaticky.
• Když něco chcete, zamyslete se, jestli to vážně potřebujete.
• Když něco potřebujete, zkuste nejdřív pomalejší / jednodušší alternativu.
• Říkejte častěji ne, protože každé ano je zároveň ne něčemu jinému.
• Zbavte se věcí a závazků, které vám zbytečně berou pozornost.
• Dělejte méně věcí, ale důkladněji a s větší přítomností.
• Vraťte do života pomalé činnosti, které nemají cíl ani metriku.
• Myslete na lidi, kteří vás mají rádi, a možná na ně nemáte čas.
• Nedělejte vše rychle jen proto, abyste toho stihli víc.

Život není projekt, který je potřeba dokončit co nejrychleji. Na konci nečeká žádná medaile. Tak zpomalte a udělejte si jej co nejhezčí. Doma, v práci, ve volném čase, v hlavě. Přeju, ať se vám to podaří!